5.kapitola - Rozhovor v Baru

9. července 2012 v 10:27 | Amy Laurien |  Zabijáci Andělů
5. Kapitola
Na stole před Chrisem stála sklenička bílého vina a on pozoroval jak se bublinky vzduchu líně plazí na hladinu. Sledoval jeho nažloutlou barvu, pak pohlédl na místo před sebou. Blondýnka, která zaujímala místo naproti, se na něj mile usmívala a skleničku měla pozvednutou v gestu, říkajícím: "Na zdraví."
Přikývl, pozvedl svou a napil se. Víno bylo sladké a příjemně hřálo
"Tak, jak je to dlouho co jsme se neviděli?" usmála se Clarie ještě víc a hleděla na něj zpoza své skleničky.
"Řekl bych, že skoro tři roky."
"To je dost dlouhá doba." Poznamenala Clarie. " Chtěla jsem za tebou přijet podívat, ale by mi řečeno, že jsi utekl."
"Neutekl jsem." Řekl Chris nepřítomně, marně doufal, že tomuhle téma se vyhne. S nikým nemluvil o tom, co se stalo. Vlastně se ho na to zatím nikdo neptal. A kdo taky? Jezdil z místa na místo a kamarády si cestou nedělal. Nemohl však očekávat, že Clarie se na to nezeptá, vždyť si byli docela blízcí.
"Co se stalo?" vyzvídala Clarie a on si povzdechl. Ne, opravdu se mu to nechtělo vyprávět. Ale věděl, že Clarie by to z něj stejně dřív nebo později dostala. Taky věděl, že jí se může svěřit, ona jeho příběh neprozradí. Proč taky, jsou přece na stejné lodi.
"Přišel za mnou Gregor Hottwess…"
"Gregor?" Clarie ho nenechala ani dokončit větu, nechtěla uvěřit tomu, že právě tento muž navštívil Chrise v Ústavu.
"Ano, necháš mě to doříct?"
"Jistě, promiň. Pokračuj."
"Byl to jeden s těch dnů, kdy jsem se necítil dobře. Myslím, že doktoři už jenom čekali, kdy to na mě přijde, když se zjevil ve dveřích. Chvíli se mnou promlouval, sliboval mi hory doly. Těžko jsem mohl věřit, tomu co mi říkal. Byl jsem již téměř na pokraji. Nakonec to vzdala i přes mé protesty mě odvedl pro mě dosud někam do neznáma. Žádal mě, abych svolil. Prý že ze mě bude skvělý člen společnosti. Nechápal jsem nic z toho, co mi říkal. Ale mě pro mě nabídku, takovou jakou jsem prostě nemohl odmítnout. Znamenala pro mě téměř znovuzrození. Dal jsem příslib věrnosti a získal život."
"Chceš říct, že teď jsi Lovec?" vyhrkla Clarie.


"Ano." Clarie na něj ještě dlouhou chvíli udiveně zírala.
"Tak tedy: Vítej mezi námi!" řekla, když tu novou informaci strávila. Opět si přiťukli.
"Děkuji, zatím se ještě učím v tom chodit." Usmál se Chris. Clarie se začala smát. Mezi Lovci byla už skoro přes pět let. Za tu dobu se jí už leccos podařilo a mohla se chlubit, titulem jedné z nejlepších.
"Po dvou letech? Neříkej mi, že nemáš žádné zkušenosti."
"Včera mi jeden utekl." Přiznal se Chris, cítil se bídně. Za tu dobu již úspěšně dopadl pět rebelantských Padlých. Učil se rychle a neměl s tím sebemenší problém. Byl pyšný na to, jak rychle se dokázal adaptovat. A teď mu jeden proklouzl mezi prsty.
"Jak?"
"Sám nevím. Poranil jsem ho a než jsem se stačil otočit, abych mu dal poslední ránu, byl prostě pryč." Clarie přikývla.
"Nesmíš si s nimi hrát. Tohle není hra, oni jsou nevypočitatelní."
"Byl to zlomek vteřiny."
"Pomůžu ti, co ty na to?"
"Vážně bych ho zvládl sám, ale děkuji. Pomoc se vždy hodí, obzvlášť jestli tenhle dokázala tak snadno upláchnout." Usmál se na ni. Dvou se jim bude lovit lépe. Zaměstnání Zabijáka Andělů bylo těžké, to věděl a byl rád, že mu Clarie pomůže. Věděl to, už když se jí svěřoval. Byli kamarádi už od malička a on by pro ni udělal totéž.
"Mohu se na něco zeptat?" zeptala se Clarie po chvíli.
"Jistě."
"Jak jsi věděl, že jsem taky Lovec?" zajímala se. Sama toho o ostatních členech mnoho nevěděla a na Chrisovi poznala, že věděl, co je ona zač, když se jí svěřoval.
"Greogor mi dal typ." Mrknul na ni a napil se. Cítil, jak mu víno pomalu rozehřívá žíly. Nikdy příliš nepil, nemohl. Dnes cítil, že jednu skleničku takového budiče potřeboval.
"Zajímala by mě ještě jedna věc. Co tě přivedlo do Walesu?"
"Pátrání." Clarie zvedla obočí. Chris si povzdychl, teď musí s pravdou ven.
"Věrnost jsem přísahal jen kvůli nabídce života. Kdybych byl v pořádku, nikdy bych ji na tohle nekývl. Nechci zabíjet, protiví se mi to. I když jsou to rebelové, pro svět nežádoucí. Ale dělám to, protože musím. Protože to jinak nejde. Celé ty dva roky jsem strávil pátráním po jedné dívce. Projel jsem snad celou Anglii. Teď jsem tady a jsem si jist, že tady ji najdu." Clarie se usmívala čím dál víc.
"Co se směješ?" zamračil se.
"Jsi zamilovaný." až po uši! Domyslela si. Celé ji to přišlo nesmírně romantické. V tu chvíli se vzpomněla na Jeremyho a jeho výraz, když jej pro dnešní večer odmítla. Trápilo ji, že musela schůzku odřeknout, ale slíbila si, že to napraví.
"Doufám, že ji najdeš." Povzbudila Chrise.
"Já taky." Po zbytek večera pak probírali své zážitky a životy, jako přátelé, kteří se dlouho neviděli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Pavlíčková Eva Pavlíčková | E-mail | 12. července 2012 v 15:18 | Reagovat

Zdravím,
zaujaly mě Vaše stránky.
Rádi bychom na Vašem webu získali malý reklamní prostor (odkaz, článek nebo banner).
Za spolupráci nabízíme :
- možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu (7% provize z tisícových
obchodů). Více na www.nejfuton.cz/affiliate
- slevu na náš sortiment (nyní, nebo kdykoli v budoucnu - dle domluvy)
- vzájemnou výměnu odkazů pro lepší pozice ve vzhledávání
Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
telefonním čísle: 420 513 035 254.
Děkuji.
--
S přátelským pozdravem
Eva Pavlíčková
420 513 035 254
evapavlickova@nejfuton.cz
www.nejfuton.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama