4.kapitola - Proč jsi tady ?

9. července 2012 v 9:52 | Amy Laurien |  Zabijáci Andělů
4. Kapitola
Později toho dne se Angie, Jeremy a Tomi sešli v čajovně. Usadili se ke stolečku v zadní části, aby měli trochu soukromí. Když jim obsluhující donesl objednaný čaj a oni zůstali o samotě, vytáhl Tomi z tašky blok a podobiznou, nad kterou strávil celé odpoledne.
"Tohle je on." položil ji doprostřed stolu. Před Jeremym a Angie se objevila tvář muže zhruba v jejich věku. Zpod kápě pláště na ně zíraly dvě tmavé oči. Byli bez výrazu, plné chladu. Rysy muže byly ostře řezané a ústa měl sevřená do jedné linky. Přes pravé oko mu padaly vlasy a rámovaly tak tvář.
"Kdyby mu ta kápě tolik nestínila tvář, dalo by se přesně určit kdo to je!" poznamenal Jeremy." I tak mám ale pocit, že jsem ho již viděl."
" To je docela možné, je to také člověk, jistě vede i normální život." Odtušila Angie.
"Možná na něj někde narazíme, musíme být opatrní!"
"Mluv za sebe, kamaráde." Usmál se Jeremy, on se zabijáků bát nemusel. Jeho pokus odlehčit situaci a napjatou atmosféru kolem, však neuspěl. Angie i Tomi ho obdařili zamračenými pohledy. Tohle bylo vážné a na vtipy nebyl čas ani nálada.
"Nekoukejte se na mě tak." Bránil se Jeremy. "Nejsem anděl, takže se jich bát nemusím."
"Za pomoc andělům by tě klidně mohli obvinit, a byl by si na tom stejně jako my."


"Jenže to, že vám pomáhám, víme jen my."
"Pro zatím"
"Nechme toho, máme dost problému a musíme je vyřešit dřív než vás zda pošlou pod drn."
"Řešení? To hledáme už pěkně dlouho a stále jsme žádné nenašli." Poznamenala Angie, která až dosud seděla tiše a oči upírala na podobiznu. Ten muž ji někoho tak moc připomínal, jen si nemohl vzpomenout koho. Bylo to frustrující. "Můžeme jen doufat, že si tě znovu nenajde, Tomi." Dodala.
"To je hodně nepravděpodobné, půjde po mně, dokud si nebude jistý, že mě poslal do pekel."
"Musíme, co nejdříve najít Milosrdné srdce."
"To hledáme, už snad celou věčnost a stále jsme na začátku. Nemáme nic, od čeho bychom se mohli dorazit, jen hloupou legendu, O které začínám pochybovat. Co když je to jen hloupý mýtus? A my se odsud nikdy nedostaneme? Už přes dva měsíce jezdíme z místa na místo a bezúspěšně."
"To, ale dneškem končí." Zvolal radostně Jeremy. Tomi se na něj překvapeně podíval, že by konečně našli něco, co je posune dál? Angie už tak překvapená nebyla, něco zaslechla již ráno v autě a teď jen čekala, jaké dobré zprávy Jeremy má.
"Jak to myslíš?"
"Tak, už povídej!" řekli oba téměř současně. Jeremy pobaveně přikývl a vytáhl ze své tašky sloh papírů.
"Jsem si zcela jistý, že tentokrát je to správně." Při těch slovech rozložil papíry na stůl, všichni se nad ně naklonili, plni nedočkavosti. Jeremy vytáhl mapu a prstem objel kruh vyznačený lihovým fixem.
"Tady v horách by měla být jeskyně. Malá neprozkoumaná jeskyňka uprostřed skal, je těžké se k ní dostat. A uvnitř by měla být svatyně …"
" A tam Milosrdné srdce." Dokončila Angie větu za něj.
"Ano. Všechno sedí perfektně, jsem si jist, že tohle svatyně, kterou hledáme!" Jeremy pak začal prohrabávat dokumenty a vysvětlovat jim souvislosti, veškeré jeho poznatky. Tomi i Angie mu tiše naslouchali, přikyvovali a snažili se, si toho co nejvíce zapamatovat. Vypadalo to slibně. Vše do sebe zapadalo jako kostky do skládanky.
Po chvíli se však Angie přistihla, že jen poslouchá diskuzi obou muži, vnímá jejich vzrušení z tak blízkého dosažení tak vytouženého cíle, ale neopětuje ji. Byla ráda, že se jejich pátraní konečně blíží ke konci, to ano. Ale v tuhle chvíli si nebyla jista, zda z toho má víc radost nebo zda-li ji to nepůsobí smutek. Ten pocit radosti, který oba muži pociťovali, nebyla schopna vstřebat a užít si ho.
Než se sešla s Tomim a Jeremym volali ji z kardiologického ústavu. Po dvou letech naprosto bezúspěšného pátraní, do něhož byla zapojena jak policie, tak armáda, konečně došli k závěru. V mysli si pohrávala s planou nadějí, že zpráva, kvůli které ji volali, bude dobrá, ale srdce ji napovídalo, ať nic dobrého nečeká. Nezbývalo ji nic jiného než doufat a zítra odjet do ústavu.
Pánové mezitím začali plánovat výpravu do skal. Do nejmenšího detailu probrali vše, tak aby to proběhlo hladce a bez komplikací. Za chvíli měli sepsaný seznam všech věci, které je třeba sehnat od horolezeckého vybavení až po jídlo. Za dvě hodiny, když už nebylo co probírat, se sebrali, zaplatili a vyrazili domů.
"Děje se něco, Angie? Celou dobu jsi byla taková zamlklá." Ptal se Tomi starostlivě cestou domů. Angiina tvář byla smutná. "Dělá ti starost ten lovec? Neboj se, to nějak zvládneme."
"Ne, lovec mi zatím starosti nedělá." Řekla Angie, lovec byl to poslední, na co v tuto chvíli myslela. " Volali mi z ústavu, pátraní pokročilo"
"To je skvělá zpráva. Měla by ses radovat."
"Bojím se, že nebude dobrá." Její hlas byl tichý, úzkostlivý. Hrdlo se jí svíralo. Tomi ji objal kolem ramen
" Neboj se, on je silný muž. Jistě to zvládl. Určitě tam na tebe čeká." Snažil se ji povzbudit, i když sám tomu příliš nevěřil. Dva roky byla dost dlouhá doba, pro někoho s takovým onemocněním.
" O tom pochybuji a ty sám tomu nevěříš." Prokoukla ho Angie. Přikývl.
"Zítra tam pojedu." Oznámila mu Angie.
"Dobře."
Po zbytek cesty šli všichni tři mlčky. Každý byl ponořen do svých vlastních myšlenek, když se náhle Jeremy prudce zastavil. Nevěřícně mrkal na výjev před sebou. Angie a Tomi se zastavili a ohlídli se po něm.
"Co je, Jeremy?" ptala se Angie a rozhlížela se kolem sebe.
"Není ta dívka před námi Clarie?" zeptal se Tomi, který si jako první všiml, co Jeremyho tak udivilo.
"Je." Odsvědčila Angie, když si toho také všimla.
"Myslel, jsem, že odjela mimo město k rodičům." A pak dodal. " Alespoň mi to tak říkala." Cítil se zmateně a nevěděl, co si má o tom myslet. Když dnes zval Clarie na rande řekla mu, že odjíždí a vrátí se až v neděli. A teď před ním stála a evidentně na někoho čekala. Cítil, jak v něm pomalu vzrůstá zlost. Proč je tu s někým jiným a ne s ním? Proč mu narovinu neřekla, že na dnešní večer již něco má? Místo toho si vymyslela trapnou výmluvu, a doufala, že na to nepřijde.
"Vypadá to, že ti lhala." Prohodil Tomi.
"Děkuj, Tomi." Opáčil se Jeremy jízlivě. "Bez tebe bych na to nepřišel."
"Hele, není tamto ten nový kluk?" ukázala na Angie na druhou stranu ulice, kde cestu zrovna přebíhal jejich nový spolužák. Kluk oděný celý do černé barvy došel až ke Clarie, objal ji a pak oba společně zmizeli v útrobách baru.
"Ups." Prohodil Tomi.
"Oni se znají." Poznamenala Angie a starostlivě pohlédla na Jeremyho.
"Evidentně." Přikývl Jeremy, jenž ještě stále pozoroval místo, kde před chvíli stála jeho přítelkyně. "Pch, poslala mě do háje kvůli tomu namyšlenému frajerovi." Mrzelo ho to, cítil se oklamaný.
"Jeremy, je mi to líto." Jeremy jen zavrtěl hlavou
"Pojďme." Vyzval je. A vyšel ulicí směrem domů, zcela ponořený do svých myšlenek. Prostě tomu nemohl uvěřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama