Červenec 2012

5.kapitola - Rozhovor v Baru

9. července 2012 v 10:27 | Amy Laurien |  Zabijáci Andělů
5. Kapitola
Na stole před Chrisem stála sklenička bílého vina a on pozoroval jak se bublinky vzduchu líně plazí na hladinu. Sledoval jeho nažloutlou barvu, pak pohlédl na místo před sebou. Blondýnka, která zaujímala místo naproti, se na něj mile usmívala a skleničku měla pozvednutou v gestu, říkajícím: "Na zdraví."
Přikývl, pozvedl svou a napil se. Víno bylo sladké a příjemně hřálo
"Tak, jak je to dlouho co jsme se neviděli?" usmála se Clarie ještě víc a hleděla na něj zpoza své skleničky.
"Řekl bych, že skoro tři roky."
"To je dost dlouhá doba." Poznamenala Clarie. " Chtěla jsem za tebou přijet podívat, ale by mi řečeno, že jsi utekl."
"Neutekl jsem." Řekl Chris nepřítomně, marně doufal, že tomuhle téma se vyhne. S nikým nemluvil o tom, co se stalo. Vlastně se ho na to zatím nikdo neptal. A kdo taky? Jezdil z místa na místo a kamarády si cestou nedělal. Nemohl však očekávat, že Clarie se na to nezeptá, vždyť si byli docela blízcí.
"Co se stalo?" vyzvídala Clarie a on si povzdechl. Ne, opravdu se mu to nechtělo vyprávět. Ale věděl, že Clarie by to z něj stejně dřív nebo později dostala. Taky věděl, že jí se může svěřit, ona jeho příběh neprozradí. Proč taky, jsou přece na stejné lodi.
"Přišel za mnou Gregor Hottwess…"
"Gregor?" Clarie ho nenechala ani dokončit větu, nechtěla uvěřit tomu, že právě tento muž navštívil Chrise v Ústavu.
"Ano, necháš mě to doříct?"
"Jistě, promiň. Pokračuj."
"Byl to jeden s těch dnů, kdy jsem se necítil dobře. Myslím, že doktoři už jenom čekali, kdy to na mě přijde, když se zjevil ve dveřích. Chvíli se mnou promlouval, sliboval mi hory doly. Těžko jsem mohl věřit, tomu co mi říkal. Byl jsem již téměř na pokraji. Nakonec to vzdala i přes mé protesty mě odvedl pro mě dosud někam do neznáma. Žádal mě, abych svolil. Prý že ze mě bude skvělý člen společnosti. Nechápal jsem nic z toho, co mi říkal. Ale mě pro mě nabídku, takovou jakou jsem prostě nemohl odmítnout. Znamenala pro mě téměř znovuzrození. Dal jsem příslib věrnosti a získal život."
"Chceš říct, že teď jsi Lovec?" vyhrkla Clarie.

4.kapitola - Proč jsi tady ?

9. července 2012 v 9:52 | Amy Laurien |  Zabijáci Andělů
4. Kapitola
Později toho dne se Angie, Jeremy a Tomi sešli v čajovně. Usadili se ke stolečku v zadní části, aby měli trochu soukromí. Když jim obsluhující donesl objednaný čaj a oni zůstali o samotě, vytáhl Tomi z tašky blok a podobiznou, nad kterou strávil celé odpoledne.
"Tohle je on." položil ji doprostřed stolu. Před Jeremym a Angie se objevila tvář muže zhruba v jejich věku. Zpod kápě pláště na ně zíraly dvě tmavé oči. Byli bez výrazu, plné chladu. Rysy muže byly ostře řezané a ústa měl sevřená do jedné linky. Přes pravé oko mu padaly vlasy a rámovaly tak tvář.
"Kdyby mu ta kápě tolik nestínila tvář, dalo by se přesně určit kdo to je!" poznamenal Jeremy." I tak mám ale pocit, že jsem ho již viděl."
" To je docela možné, je to také člověk, jistě vede i normální život." Odtušila Angie.
"Možná na něj někde narazíme, musíme být opatrní!"
"Mluv za sebe, kamaráde." Usmál se Jeremy, on se zabijáků bát nemusel. Jeho pokus odlehčit situaci a napjatou atmosféru kolem, však neuspěl. Angie i Tomi ho obdařili zamračenými pohledy. Tohle bylo vážné a na vtipy nebyl čas ani nálada.
"Nekoukejte se na mě tak." Bránil se Jeremy. "Nejsem anděl, takže se jich bát nemusím."
"Za pomoc andělům by tě klidně mohli obvinit, a byl by si na tom stejně jako my."