Červen 2011

Žít

29. června 2011 v 20:26 | Amy Laurien |  Básně
Žít

Tak vydej se na cestu svou
S tvou pevnou vírou
Že nic tak snadně nekončí
Nikdo se přece loučí

Pod střechou hvězd
Nechej se vést
touhou, s láskou v srdci žít
Na světe s přáteli být

Démon v duši

26. června 2011 v 20:22 | Amy Laurien |  Básně
Démon v duši

Temný stín pohybuje se ladně
Bledé oči svítí ve tmě
Strach a hrůza z něho sálá
Zoufalství mé srdce spásá

Lačné ruce drtí šíji mou
Zahlcují ji temnotou
Snaží se zardousit dobrotu
Za děsivého vřískotu

Už ovládá mé činy
Skrze mě páchá zločiny

On káže smrt,
a duši říká trp.
Marně žádám o milost
Ach ta moje pošetilost!

Už mysl v hrsti má
Srdce zoufalé volá
Zbědovaně křičí
Vždyť mě to ničí

Dej mi svobodu!

6. kapitola – Ochrana

25. června 2011 v 21:13 | Amy Laurien |  Fire & Water
6. kapitola - Ochrana


Srdce jsem měla až v krku, když jsem bez dechu doběhla domů. Schody do svého pokoje jsem vyběhla po dvou, ani rodiče v obývacím pokoji, který je hned vedle vstupních dveří, jsem nepozdravila. Proběhla jsem kolem, aniž bych si jich všimla a myslím, že oni si mého bouřlivého příchodu, i když jsem třískla domovními dveřmi, taky nevšimli, nebo jej prostě nijak neřešili. Zapadla jsem do svého pokoje a zamkla za sebou dveře. Až teprve teď jsem si oddychla. Zády jsem se opírala o dveře a zhluboka oddechovala. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Snažila jsme se z hlavy vypudit událost, která proběhla před několika minutami. Zbavit se slov, které vyřkl ten upír. Jeho drsného hlasu, který nepřipouštěl odmlouvání ani žádný ústupek. Snažila jsem se zapomenout na skoro ohlušující ránu, které se ozvala, když onen zmíněný upír praštil o zeď druhým upírem. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby celá ta událost neutkvěla v mé hlavě a hned zmizela jako by se nikdy nestala. Ale pro mě neštěstí to tak jednoduše nešlo, nemohla jsem na něco takového jen tak zapomenout nebo to prostě vypustit. Tohle je vážná věc.
Když se mé srdce i dech dostatečně uklidnily, první co mě s chladnou hlavou napadlo, bylo popadnout mobil a vytočit Lukovo číslo. Mobil zvonil, ale nikdo to nebral. Držela jsem si ho u ucha tak dlouho, dokud se neozvala hlasová schránka, pak jsem telefon hodila na postel. Jak to, že neslyší mobil, když ho potřebuji? Co dělá tak důležitého, že mi jej nemůže zvednout? Snad se mu nic nestalo po cestě domů a je v pořádku. Přešla jsem k oknu a zahleděla se do temné noci plné děsivých stínů. Ne, nestrachuj se. Přikázala jsem si. Když jsi jej viděla naposledy, byl v naprostém pořádku a nastupoval na autobus směrem k domovu. Nic se neděje, je mi teď nemůže zvednout telefon nebo jej v autobuse neslyší. Zavolá mi, až si všimne, že má ode mě nepřijatý hovor. Nemusím se bát. Co budu dělat, než se mi ozve? Jít si lehnout jsem si odvážila. Bála jsem se, že ve snu opět uvidím toho upíra a opět uslyším jejich rozhovor a na ten jsem v tuto chvíli chtěla zapomenout. Snad poprvé za tu dobu, co jsem u Ange Gardien, jsem pociťovala strach. Opravdový strach z toho, co se kolem mě děje. Čeho jsem součástí. Nikdy jsme se nebála mé práce. Dělala jsem to, proto abych ochránila lidi před krutostmi Společenstva a na svůj vlastní život a na ohrožení, které to sebou přináší, jsem ani nepomyslela. Až teď když jsem rovnýma nohama spadla do nebezpečí, jsem si začala uvědomovat, co to obnáší. V ohrožení jsem nebyla jen já, ale i má rodina a já jsem se skutečně bála.
Co bude, kdyby se mi něco stalo? Jak by to nesly? Jak by nesly, to že jsem za jejich zády bojovala proti upírům, tvorům, kteří by neměli existovat? Jak bych se cítila já, kdyby mi vzali rodinu a prolili její krev? Tu zuřivost, kterou by ve mně tímto činem probudili, by nechtěli zažít. Tyto myšlenky mě ten den napadali. I tak věci se začali komplikovat a já jsem začínala býti bezradná. Nevěděla jsem, co si mám počít. Jak se v této složité situaci zachovat. Cítila jsem, že tohle je jen začátek, a že přijdou horší věci. Moc jsem nemýlila. Přišli věci, které daly do pohybu, tolik věci najednou. Věci, které ovlivnily úplně vše, a už se s nimi nedalo nic dělat. Začínal těžký čas, který sebou přinášel temnotu.

Postavy - Caleb

19. června 2011 v 13:34 | Amy Laurien & Jacob Nachio |  O životě bez života
Caleb

Postavy

19. června 2011 v 13:22 | Amy Laurien & Jacob Nachio |  O životě bez života

Sofia :

Sebastian :


Postavy- Lexi

19. června 2011 v 13:19 | Amy Laurien & Jacob Nachio |  O životě bez života
Alexandra "Lexi"

Postavy - Ryan

19. června 2011 v 13:15 | Amy Laurien & Jacob Nachio |  O životě bez života
Ryan

Padlý anděl

15. června 2011 v 20:29 | Amy Laurien |  Básně
Padlý anděl

Sklání se nad hrobem, bytost podivná
Radost ze života postrádá
Žal a bolest ovládli duši
V ruce svírá rudou růži

Rudé slzy zemí smáčí
ten pohled i vraha omráčí

Jeho šaty dávno bílé nejsou
A tmavá křídla smutek nesou
Jeho štěstí ztratilo se v dáli
smrt a temné sily s nim souboj hráli

Teď podlehl jejich vůli,dál už nechce v nebi býti!

Citáty o Lásce

10. června 2011 v 19:59 | Amy Laurien |  Amy
J. Prévert: Není pět nebo šest divů světa,ale jen jeden: LÁSKA


Sex bez lásky je jako kniha bez textu...

Každý jsme anděl s jendním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.

O člověka kterého milujeme můžeme bojovat celý život, ale ztratíme ho během několika vteřin.

Světu jsi možná jen jedinou osobou. Ale jediné osobě můžeš být celým světem.

Richard Aldington: Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.

Ve spolupráci

10. června 2011 v 19:47 | Amy Laurien
Připravuji novou povídku. Tentokrát povídku ve spolupráci s Jacobem Nachio :) Půjde o povídkou s upíří a andělskou tématikou. Oba doufáme, že se povídka povede a bude se Vám líbil. :)


3O Seconds to Masr - Hurricane

10. června 2011 v 19:32 | Amy Laurien |  Překlady
3O Seconds to Masr - Hurricane


30 Seconds to Mars - Hurikán
Nezáleží na tom, kolikrát jsi mi říkala, že chceš odejít
Nezáleží na tom, kolikrát ses nadechla - stejně nemůžeš dýchat
Nezáleží na tom, kolik nocí jsi proležela vzbuzená za zvuku přeháněk
Kam jsi šla? Kam jsi šla? Kam jsi šla?

R: Řekni mi, zabila by si, abys zachránila život?
Řekni mi, zabila by si, pokud by tím prokázala svou pravdu?
Třesk, srážka, hořet - nech to všechno shořet
Tento Hurikán nás všechny pronásleduje

Nezáleží na tom, jakou smrtí umřu, já nikdy nezapomenu
Nezáleží na tom, kolik životů žiju, nikdy nebudu zapomínat
Tady uvnitř je oheň, který odstraní nepokoje, až vybuchne v plameny
Kde je tvůj Bůh? Kde je tvůj Bůh? Kde je tvůj Bůh?

R: Opravdu chceš? Opravdu mě chceš?
Opravdu mě chceš mrtvého nebo živého, abys trpěla za mé hříchy?
Opravdu chceš? Opravdu mě chceš?
Opravdu mě chceš živého nebo mrtvého, abys žila ve lži?

Řekni mi, zabila by si, abys zachránila život?
Řekni mi, zabila by si, pokud by tím prokázala svou pravdu?
Třesk, srážka, hořet - nech to všechno shořet
Tento Hurikán nás všechny pronásleduje

Sliby, které jsme dali, nebyli dostatečné
Modlidby kterými jsme se modlili, byli jako droga
Tajemství, které jsme prodali, nebylo známé
Láska, kterou jsme měli - Láska, kterou jsme měli

R: Řekni mi, zabila by si, abys zachránila život?
Řekni mi, zabila by si, pokud by tím prokázala svou pravdu?
Třesk, srážka, hořet - nech to všechno shořet

Tento Hurikán nás všechny pronásleduje
Tento Hurikán nás všechny pronásleduje
Tento Hurikán nás všechny pronásleduje

Opravdu chceš? Opravdu mě chceš?
Opravdu mě chceš mrtvého nebo živého, abys trpěla za mé hříchy?
Opravdu chceš? Opravdu mě chceš?
Opravdu mě chceš živého nebo mrtvého, abys žila ve lži?