Březen 2011

Citát 1

22. března 2011 v 15:10 | Amy Laurien |  Amy
...nežiadam od života veľa....lebo nechcem, aby mi veľa zobral....

Part 5.

10. března 2011 v 11:52 | Amy Laurien |  Láska pro dva
5.
Šíleně mě bolela hlava. Měla jsem pocit, že mi každou chvíli upadne. Ke všemu bylo špatně od žaludku. Kocovina jak vyšitá. Včerejšek byl děsně fajn, ale stálo mi to vůbec za to? Možná jsem se s tím pitím měla trochu krotit. Nevím kolik jsem toho měla a myslím, že to ani vědět nechci. Nejspíš by mě trefil šlak.

"Děkuji" poděkovala jsem Lukovi, který mi právě donesl šálek s čajem. Sám taky držel jeden hrneček s čajem, posadil se vedle mě na postel. Čaj krásně voněl, jeho vůně provoněla celý pokoj a pomohla mi alespoň na chvíli zapomenout na bolest hlavy.
"Nemáš vůbec za co." Usmál se na mě zpoza svého hrnečku. Mám strašně ráda tento jeho upřímný a milý úsměv.
"Jak to máš dneska domluvené s rodiči? Neber to tak, že bych tě chtěl odsud vyhazovat, já jen abych věděl a mohl pak naplánovat zbytek dne." Mrknul ne mě. Usmála jsem se. On mě vždycky dokáže pobavit a dostat do dobré nálady.
"Naši dneska nejsou doma. Říkali něco o tom, že pojedou na celý den někam do přírody na procházku se psem i sestrou."
"A nevadí ti, že nepojedeš s nimi?"
" Vůbec ne. Jsem ráda, že jsi mě vzal sebou. Včerejšek byl opravdu velmi fajn, už dlouho jsem se takhle dobře nebavila." Pak jsem se odmlčela. Nevěděla jsem, jak mám dál pokračovat. Bylo to takové to rozpačité ticho a myšlenky nás obou se ubírali stejným směrem a to k tomu co dělo včera v noci.
"Když už jsme u toho -" prolomila jsem ticho, ale co říci dál jsem nevěděla. Slova jako by se mi vytratila z úst. Netušila jsem, jak nějak rozumně vysvětlit, to co se včera stalo a dát to do pořádku. Všimla jsem si, že se mezi námi něco změnilo. Pohledy, kterými jsme sledovali jeden druhého, byli jiné. Chovali jsme se k sobě jinak. Nechtěla jsem, aby se to něco mezi námi změnilo, ne kvůli takovému stupidnímu přešlapu. Chtěla jsem mu to, co cítím nějak říct, ale nedokázala jsem najít ta správná slova. Nechtěla jsem mu ublížit. Luke je můj nejlepší přítel a já o něj nechci přijít.
"Máš pravdu o tom, co se včera stalo, bychom si měli promluvit."
Pozorně jsem si jej prohlídla, když konečně promluvil. Svíral svůj hrneček a upřeně pozoroval hladinu čaje, jakoby na mě našel něco, co jej velmi zaujalo.
"Nevím, jak to cítíš ty. Jak bereš, to co se stalo, ale chci, abys věděla, jak to beru já." Odmlčel se a podíval se na mě. Jeho pohled byl velice smutný, až mě z toho zabolelo u srdce. Co jsem to udělala? Vyčítala jsem si. Už nikdy nebudu pít, aby se tohle už nikdy neopakovalo. Jak jsem mohla dovolit, aby se něco takového stalo?
"Povídej" pobídla jsem ho. Pitomče, nadávala jsem si v duchu. Měla jsem se mu vrhnout do náruče a omlouvat se. A místo toho jsem ho jen bezcitně pobídla, aby mi vyprávěl, co má na srdci. Opravdu velice chytré a duchapřítomné. On se na mě usmál a natáhl ke mně ruku. Uchopila jsem ji a povzbudivě se na něj usmála.
"Nechápu, jak se mohlo stát, to co se stalo. Jak jsem mohl dovolit, aby se to stalo. Možná za to mohlo to množství alkoholu, které jsme oba vypili. Co si budeme nalhávat, ty jsi opravdu krásná dívka. Ale to není omluva. Věci, které se stali, se nadají omlouvat tím, že jsme byli opilý. Věř mi, prosím, nic z toho jsem neměl v plánu…. Nechtěl jsem tě opít. Ale stalo se a já se ti velmi omlouvám. Slíbil jsem, že na tebe budu dávat pozor a že nedovolím, aby ses opila a dělala nezodpovědné věci. Zklamal jsem!" v tu chvíli jsem mu chtěla skočit do řeči. Vždyť on přece vůbec nikoho nezklamal. Nikoho! Nesmí se přece takhle cítit. To já jsem zklamala. Ale nedovolil mi, abych jej přerušila. Zvedl ruku a velmi přísně se na mě podíval. A tak jsem jen otevřela pusu a naprázdno ji zase zavřela.
"Shelby! Prosím, nechej mě domluvit. Nemysli si o mně nic špatného. Nic z toho, co se stalo, jsem nechtěl a rozhodně jsem to neplánoval. Nechci, aby se mezi námi něco změnilo, protože si myslím, že vztah, který teď spolu máme, naprosto dokonalý a nechci jej nějak měnit. Hlavně nechci později kvůli nějaké blbosti přijít o tak skvělou kamarádku jako jsi ty. Nicméně už teď jsem si všiml, že se k sobě chováme jinak. A to nechci. Proto se na mě prosím nezlob, když teď řeknu, že si přeji, abychom i nadále, pokud to jde, zůstali jen nejlepšími kamarády, protože tak by to mělo být. Protože tak to bude nejlepší. Protože ti nechci nijak ublížit, zaleží mi na tobě. Pochop to, prosím!"
Zírala jsem na něj s téměř otevřenou pusou. V tu chvíli byl ze mě snad nejšťastnější člověk na zemi. Byla jsem tak ráda, že to bere úplně stejně jako já. My dva jsme prostě dokonalá dvojka, skoro jako spřízněné duše!
"Luku, já to cítím úplně stejně. To já bych se ti měla omluvit. Neměla jsem to přehánět. Je to chyba nás obou, ale nebudeme se obviňovat. Já jsem tak ráda, že se cítíš stejně jako já. Měla jsem z toho výčitky svědomí." Radostně jsem se na něj usmála i on se na mě usmíval. Oba jsme byli rádi, že to dopadlo takhle.
" Takže zapomeneme na to a zůstaneme nadále jen přáteli?"
"Ano" přitakala jsem celá šťastná. Srdce mi plesalo radostí. Objali jsme se.
"Takže zajdeme teď někam na oběd, ne?"
"Zveš mě?"
"Samozřejmě!"
"Super! Beru!" zasmála jsem se. Těšila jsem se zbytek dne.

Breaking Benjamin- Dance with the Devil

6. března 2011 v 21:16 | Amy Laurien |  Překlady
"Dance With The Devil"

Here I stand, helpless and left for dead.

Close your eyes, so many days go by.
Easy to find what's wrong, harder to find what's right.

I believe in you, I can show you that I can see right through all your empty lies.

I won't stay long, in this world so wrong.

Breaking Benjamin- Rain

6. března 2011 v 20:29 | Amy Laurien |  Překlady
"Rain"

Take a photograph,
It'll be the last,
Not a dollar or a crowd could ever keep me here,

I don't have a past
I just have a chance,
Not a family or honest plea remains to say,

Rain, rain go away,
Come again another day,
All the world is waiting for the sun.

Láska pro dva - na přání

1. března 2011 v 20:21 | Amy Laurien
Nedávno za mnou přišel můj kamarád. Tvářil se smutně a vyčetl mi, že jsem sekla s psaním povídky


Láska pro dva . Vysvětlila jsem mu, proč jsem se rozhodla dál v psaní nepokračovat a taky jsem mu vysvětlila, že jsem nepřestala psát tuhle povídku. Aby jste tomu rozuměli, vysvětlím to tedy i Vám !
Nepřestala jsem psát povídku úplně. Jen jsem její psaní pozastavila. Je možné, že až nastane ten správný čas budu s jejím psaní pokračovat, teď však ten čas ještě nenastal.
V poslední době se kolem dělo hodně věci, které utočili na mé city a některé mě lehce ranili a poznamenali. A proto jsem musela psaní na chvíli zastavit, aby si uspořádala myšlenky v hlavě. Abys si řekla " tak to bylo, tak to je a tak to bude !" Teď vidím věci jinak než byli a z toho důvodu nemohu pokračovat, protože by to, co bych v budoucnu napsala, nemuselo vyznít tak jsem původně zamýšlela a to by pak již nebylo ono! Proto se na mě prosím nezlobte a snažte se mě pochopit. Je možné, že až si vše promyslí vrátím se opět k psaní Lásky pro dva! Teď však musím přemýšlet ! :)
Tedy ale jelikož mě tento můj kamarád docela zaskočil, rozhodla jsem se tedy, že zveřejním ještě dvě poslední kapitoly, které jsem dopsala a nezvládla zveřejnit :).... doufám že se budou líbit!