Part 4.

4. února 2011 v 22:02 | Amy Laurien |  Láska pro dva
4.
Celý den jsem držela své rozbouřené city, emoce a na kousíčky roztrhané srdce na uzdě. Bylo to těžké, toužila jsem po tom, někde se v temném koutku, kde budu úplně sama a nikdo mě neuvidí, stulit do klubíčka a nechat volnou ruku své ztrápené duši. Chtělo se mi plakat, jen těžce jsem zadržovala slzy. Chtěla jsem je nechat, aby smyly všechnu tu bolest a trápení, které jsem cítila a odnesly je pryč, daleko odsuď, aby zacelily mé rozbité srdce, aby zase spojily rány, které na něm jsou. Ale nemohla jsem, protože jsem byla v práci a v ní jsem nemohla přestat pracovat, a tak jsem se přetvařovala, jak jsem šťastná a jak mě vůbec nic netrápí.


Tato moje celodenní přetvářka mě dostihla, když jsem se večer naprosto zničená a unavená z náročného dne vrátila domů. Už jsem to neunesla a nervově jsem se zhroutila. Ležela jsem ve svém pokoji, schoulená do klubíčka, v náručí jsem křečovitě svírala svého oblíbeného plyšového medvídka. Z očí mi stékaly slzy proudem. Když jsem se asi po hodině uklidnila, divila jsem se, že pode mnou není rybník, i když polštář pod mojí hlavou by se dal ždímat. Ještě dlouhou chvíli, po tom, co jsem se uklidnila, jsem byla jako v transu, nevnímala jsem nic kolem sebe. Všichni kolem mě chodili po špičkách, jako bych se při sebemenším hluku měla zase rozbrečet. V tuto chvíli jsem byla ráda, že si mě nevšímali a nechali mě na pokoji. Nechtěla jsem s nikým mluvit a nechtěla jsem, aby někdo mluvil se mnou. Tušila jsem, že jejich slova by byla naplněna lítostí a o tu jsem v tuto chvíli nestála. Mohla jsem si za to sama. Nakonec jsem z toho všeho usnula. Byla jsem unavená, vyčerpaná, emočně úplně na dně. Noc to byla rušná. Plná děsivých snů!
Druhý den se vše opět vrátilo do starých kolejí jako by se vůbec nic nestalo. Na tváři jsem měla zase svoji dokonalou přetvářku, která se jak jsem začala zjišťovat, stala moji nedílnou součástí. Nakonec už to nebyla přetvářka, nakonec už jsem to přestala řešit a začala jsem zase žít. Zase jsem byla tou šťastnou, nezávislou, svobodnou dívkou, kterou jsem byla předtím. Byla jsem šťastná, že se mi po tak dlouhé době zase podařilo zase najít svoje já. Nade vše jsem se takzvaně povznesla.
Byla jsem konečně po dlouhé době šťastná. Zase jsem si dokázala užívat jako předtím. A tak jsem na tento víkend měla naplánovaná akci s mým dlouhodobým kamarádem. Jmenuje se Luke, je to velmi milý, sympatický a přátelský. Mám jej hodně ráda, protože to není žádný namyšlený frajer a na nic si nehraje. K lidem je upřímný a narovinu říká, co si myslí. Musím uznat, že je taky velmi pěkný, ale to je vedlejší, protože na vzhledu nezáleží. Důležité je totiž to, co má člověk uvnitř. To jaký je, jak se chová, to jaké má srdce, na tom opravdu záleží. Luke má srdce ze zlata, dalo by se říct. Je to můj nejlepší kamarád a já jsem ráda, že jej mám. Zažili jsme toho spolu už tolik, jeden druhému jsme pomohli v těžkých chvílích. Někdy mi přijde jako bych jej znala celý život jako by byl můj bratr. Nicméně na tu akcičku jsem se velmi těšila. Po dlouhé době jsem měla zase někam jít, bavit se a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Bavit se. Měla jsem jít s ním a s jeho partičkou do jednoho klubu v centru, byla to taková malá diskotéka, a pak jsem měla jít k Lukovi a přespat u něj. Divila jsem se, že mi naši dovolili u něj spát. Normálně by mi nic takového nepovolili, ale dneska nic nenamítali. Bylo mi to divné, ale neřešila jsem to. Mohla jsem někam jít, pařit až do rána. Nemusela jsem se tedy starat o to, kolik je hodin, a o to, abych se moc neopila. Řádně jsem se přichystala, sbalila tašku k Lukovi a vydala jsem na cestu, těšila jsem se jako malé dítě. Hodila jsem si tedy věci k Lukovi a pak jsme se společně vydali do centra. Když jsme dorazili na místo, jeho kamarádi už tam byli. Některé jsem již znala, a ty které ne, s těmi jsem se brzy skamarádila. Měla jsem strach, že si s nimi nebudu mít, co říct, ale trochu alkoholu v krvi udělalo svoje a brzy jsme se všichni bavili jako staří dobří známí a všem a všemu jsme se smáli.
Bylo to opravdu super. Tančila jsem, smála se a popíjela drinky. Nejraději jsem, ale tančila s Lukem. Kroutili jsme se spolu do rytmu taneční hudby. Musím uznat, že jsem vůbec netušila, jak úžasný je Luke tanečník. Klidně by mohl začít tančit v nějaké té taneční skupině. Byl opravdu velmi nadaný tanečník. A jak čas ubíhal, už se našemu tanci na parketu nedal říct tanec, spíš se jeden po druhém doslova plazili. V tu chvíli jsem si to, ale neuvědomovala. Neuvědomovala jsem si, že ho vlastně svými pohyby svádím a on se mnou hraje mou hru a flirtuje se mnou. Tedy ne, že bych si to neuvědomovala, samozřejmě, že jsem to dělala vědomě, jen ve stavu v jakém jsem byla, by mě nikdy nenapadlo svádět právě Luka. Byli jsme kamarádi na život a na smrt a mě by nikdy nenapadlo si s ním něco začít, i když byl úžasný a jako partner naprosto dokonalý. Ale stalo se a my se tam na parketě před zraky mnoha lidí navzájem sváděli. Ten, kdo nás neznal, by si klidně mohl říct, že spolu chodíme. Později toho večera, tedy spíše už k ránu, kdy se místní osazenstvo začalo odebírat domů a složení v klubu začalo řídnout, jsme se i já s Lukem sbalili, rozloučili se a odebrali jsme se k němu domů. Ale ne, protože bychom byli unavení, to ne. Energie bylo stále ještě dost, ale protože jsme chtěli být chvilku spolu sami. Někde, kde naše pohyby nebudou hltat oči čumilů kolem. Ten večer jsem cítila, že nás v tom klubu pozorovalo hodně lidí. Ale bylo mi úplně jedno, ať si klidně koukají. Já jsem se dobře bavila a o to šlo.
Byli asi dvě hodiny ráno, když za námi zaklapli dveře Lukova bytu. Jeho rodiče byli pryč, což se nám celkem hodilo. Takže jsme mohli být spolu sami. Lukovi první kroky vedli do jeho pokoje, kde okamžitě zapnul svůj notebook a pustil nějakou tu taneční hudbu. Upřímně já, i když tančím v tanečním souboru, taneční hudbu moc nemusím. Mám ráda spíš rock a tvrdší hudbu, což je trochu zvláštní. Ale samozřejmě ji úplně neodsuzuji a ráda si ji poslechnu, vždyť na ni tancuji. Vlastně nemám svůj určitý styl hudby, který poslouchám. Poslouchám prakticky všechno, co se poslouchat dá, ale teď poslední dobou trochu ujíždím na rocku a tvrdší hudbě. Ale nevadilo mi, co Luke pustil. Píseň měla příjemnou melodii a dala se poslouchat. Luke se odebral na chvíli do kuchyně a tak jsem tam stála, uprostřed pokoje a vlnila se do melodie té písničky. Za chvíli jsem na svých bocích ucítila jeho ruce. V jedné držel skleničku.
"Tak si tady tancuješ beze mě?" zasmál se a podal mi skleničku, kterou jsem přijala.
"No, když ty jsi mi někam odběhl!" mrkla jsem na něj. Přiťukli jsme si a oba se s pohledem z očí do očí napili. Bylo to bíle víno a musím říct, že bylo velmi dobré, takové sladké. Celou dobu mě Luke držel kolem pasu a já jsem nic nenamítala. Vlastně to bylo strašně fajn. Díval se na mě tím svým krásným milým pohledem a v tu chvíli jsem si připadala jako v sedmém nebi. Protože jsem cítila, že jemu na mně záleží. Že není jako ostatní chlapy, že je jiný a že by mi nikdy neublížil. Že by nikdy neudělal nic, co bych nechtěla. Byla jsem velmi šťastná.
"Věnovala byste mi taneček, slečno?" mrknul na mě a odložil naše skleničky na stoleček.
"Samozřejmě!" zachichotala jsme se a udělala pukrle. Pak mě Luke chytnul kolem pasu, přitáhl k sobě a pomalinku jsme se ploužili do rytmu jedné pomalé zamilované písničky. Spokojeně jsem mu položila hlavu na rameno. Byl to dokonalý večer a já jsem byla ráda, že mě naši pustili a dovolili mi spát u Luka.
" Úžasný večer" spokojeně jsem zamumlala.
"Mmm" zněla jeho odpověď. "A může to být ještě lepší"
"Jak to myslíš?" koukala jsem se na něj s úsměvem na tváři. Usmívat se na mě, úsměv jsem mu mile oplatila. Náhle se nade mě naklonil a políbil mě. Srdce mi v tu chvíli poskočilo. Cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří. Nikdy by mě nenapadlo, že se s Lukem budu líbat, že mě sám od sebe políbí. Ale teď to bylo tady. Držel mě v náručí, líbal mě a kolem se linula krásná hudba. Bylo to jako scéna vystřižená z nějakého romantického filmu.
Probudila jsem brzo ráno. Hlava mě bolela. Měla jsem kocovinu. Včerejšek jsem opravdu přehnala. Teď jsem ležela vedle Luka v posteli a měla jsem pocit, že mi každou chvíli upadne hlava. Stulila jsem se mu do náruče, jakoby mi jeho objetí mělo od té bolesti pomoci. Ze spaní mě objal a já si opřela čelo a jeho nahou hruď. Přemýšlela jsem nad tím, co všechno se včera dělo. Málem jsem s opilosti s Lukem pomilovala. Styděla jsem se za sebe. Jak jsem vůbec mohla? Já, které se tohohle vždycky bála. Já, která odsuzuji takové to ´na jednu noc a konec´, protože si myslím, že takové věci by mělo být spojení dvou lidí, kteří se milují. Že by to nemělo být bez citů. Udělala bych to, kdyby on neměl více rozumu, než já! Jak jsem mu vděčná, že má na tohle stejný názor a že mě zastavil. Stydím se za sebe. Velmi mě to mrzí. Jak jsem mohla být tak hloupá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jakeí Jakeí | Web | 28. května 2011 v 12:09 | Reagovat

Skoro to vypadá jako biografická povídka. ^^

2 artecalima artecalima | 24. července 2012 v 19:51 | Reagovat

úžasné!! :)) Přála bych si aby jsi zůstala s lukem :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama