4)kapitola – Hledání viníka

15. prosince 2010 v 16:07 | Amy Laurien |  Fire & Water
4)kapitola - Hledání viníka

"Já tě asi uškrtím! Víš, co jsi právě provedl? Kvůli tobě jsem měla šok! Tohle nerozdýchám snad do konce života!" nadávám svému ´upírovi´, ze kterého se vyklubal Lukas. Ve chvíli kdy sáhnul po vypínači a já jej uviděla, jak postává na prahu pokoje a pošklebuje se, jsem myslela, že po něm skočím a jednu mu vrazím. Vyděsil mě k smrti. Opravdu jsem si myslela, že přede mnou stojí upír a jde si pro mě. Když jsem Lukasovi řekla, co jsem si v tu chvíli myslela, doslova se mi vysmál do obličeje. Čekala jsem, kdy se začne válet po zemi smíchy. Jen jsem nad tím vrtěla hlavou, mě to tedy moc vtipné nepřišlo. Budu z toho mít trauma na doživotí.



"To je vážně strašně vtipné, málem jsem z tebe měla infarkt!"
"Promiň, mě to přijde ale strašně vtipné. Já a upír? To je vtipné!" chichotal se ještě pořád. Sjela jsem ho škaredým pohledem. Konečně se přestal chechtat jako blázen.
"Máš pravdu, to není vtipné!" teď už mluvil s vážnou tváří. "Slyšel jsem, co se stalo tvé sestře. Přišel jsem se podívat, jestli jsi v pořádku."

" A jak si se dostal dovnitř?" provinile se na mě usmál a z kapsy u kalhot vytáhl paklíč. Jo, to mě mohlo napadnout.

"Ale co tady mohl hledat?"

"To nevím, ale nic nezmizelo!" pokrčila jsem rameny a postavila jsem před něj hrnek s teplým čajem. Přisedla jsem si ke kuchyňskému stolu naproti něj.
"Jsem si tím jistá?"
" Ne nejsem, byl to sestřin pokoj. Ale myslím, že z něj nic nezmizelo a v žádném jiném pokoji nebyl."
"Tím si taky nemůžeš být jistá. Jsou nevyzpytatelní, třeba zakryl stopy."
" A sestřin pokoj nechal tak jak jsem ho našla?!"

" Třeba to už nestihl!"

"Nemyslím si! Hledal něco u ní a jinde nebyl. Poznala bych, kdyby někdo byl v mém pokoji!" "Hlavně, že u tebe nic nenašel"
"A co když, jo? Co když něco našel!" na to jsem nepomyslela. Co když u mě něco našli? "Myslíš, že ví, co jsem zač?"
"To nemůžu říct přesně, ale je jisté, že něco tuší! Musíš být opatrná!" chytl mě za ruku a povzbudivě se na mě usmál. "Dávej pozor na to, co děláš a jestli u toho nikdo nevidí! Teď nemůžeš nic riskovat! Jestli to někdo zjistil, určitě ti půjde po krku. Jediný přešlap a mohlo by špatně skončit. Myslím, že na misi už nemůžeš. Bylo to příliš nebezpečné!"
"Nebudu tady přece jen tak sedět, zatím co ostatní se budou vystavovat nebezpečí!"
"Ty přece nebudeš jen tak sedět. Ty jsi v nebezpečí už teď! Budeš na sebe dávat maximální pozor." Složila jsem hlavu do dlaní. Kdo by řekl, že život se může takhle složitě zamotat v jeden den.


Od návštěvy upíra v mém domě uběhly už dva dny. Od té doby se ve vlastním domě cítím jako vetřelec. Mám pocit jako by mě někdo sledoval. Vůbec se v něm necítím dobře. Mám tak trochu strach. Ten upír, může kdykoliv přijít a dělat si v našem domě cokoliv se mu zachce. A kdo mu zabrání? Nikdo! Ta představa je docela děsivá. Často se mi zdávají děsivé sny. Ležím v posteli a spokojeně spím. Náhle se před mnou postelí objeví upír a chce mě kousnout. Budím se naprosto vyděšená. Někdy se připadám jako součást nějakého hororového filmu, ve kterém hraji hlavní roli.

Vzpomínám si, že ty dny pro mě byli jedny z nejhorších v mém životě. Bála jsem se jako snad nikdy. Doma jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje a někdy ne jen doma, ale i když někam jdu. Ve škole, na ulici, v obchodě…. Prostě kdekoliv. Na úplně obyčejných místech. Měla jsem strach o sebe, o své blízké, o rodinu. Bála jsem se, že by někdo ze společenství mohl ublížit někomu, na kom mi záleží, někoho koho miluji. Každý koho jsem měla ráda, s kým si povídala nebo se byť na něj jen podívala, mohl být v nebezpečí. Někdy jsem si připadala i velmi sama. Že jsem na tohoto všechno sama. Přitom jsem věděla, že nejsem. Věděla jsem, že za mnou stojí celé ange gardien. A ti nedovolí, aby se mi nebo někomu jiném něco stalo, ale i přesto jsem se bála a cítila sama, protože jsem nechtěla někoho ohrozit byť jen svou přítomností.


V tyto temné dny jsem nejen dávala velký pozor, na co dělám, abych ne
byla nijak nikomu podezřelá, ale zároveň jsem hledala viníka, který tolik ublížil mé sest
ře. Pořad jsem nemohla pochopit, jak ji tam mohli jenom tak nechat! Aniž by ji zav
olali někoho na pomoc. Několikrát mě i dokonce i napadlo, že si toho nevšimli. Ale jak by si toho mohli nevšimnout? Jak by si mohli nevšimnout, že jedna jejich kamarádka tam leží v bezvědomí s ránou na hlavě? Nevěděla jsem, kdo všechno přesně byl u nás doma. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo, že tam určitě byl Thomas. A neuvěříte tomu, ale právě on byl první, kdo mě napadl. Za prvé, on byl jediný, koho jsem si pamatovala z té noci, a kdyby to nebyl on, byl tam a mohl by mi říct, kdo další by jí mohl ublížit. A za druhé on vycházel od nás ze dveří jako poslední. Byl prostě podezřelý -
číslo jedna. Zašla jsem za ním hned dva dny po oslavě. Odchytla jsem si ho, když si sám vytahoval učebnice ze skřínky. Nenápadně jsem přistoupila až k němu a opřela jsem se o skříňku vedle.
" Zdravím tě!" usmála jsem se na něj, když zabouchl dveře své skřínky.

"Ahoj!" oplatil mi úsměv. " Potřebuješ něco ode mě?" zvědavě zvedl jedno obočí. V jeho výrazu nebylo ani stopy po tom, že by se mě lekl. Přitom jsem chtěla, aby se lekl, aby pro něj bylo překvapením, že tam stojím. Možná byl překvapený, ale rozhodně se mě nelekl. Možná mě viděl přicházet. Ani nevím, proč tou svou otázku mě trochu vytočil. Zdá se mi to, a nebo zněl jeho hlas vždycky tak povýšeně?
"Proč si myslíš, že po tobě něco chci?" pokrčila jsem rameny. "Nemůžu jen tak přijít a začít se s tebou bavit?"
"Můžeš!" usmál se "Ale má to jeden háček! Pokud vím, moc se nemusíme. Ty jsi nikdy jen tak za mnou nepřišla, protože by si se mnou chtěla prohodit pár slov. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsme se spolu nebavili. Takže z toho soudím, ano, něco po mě potřebuješ!" V tu chvíli se mi chtělo být na něj děsně nepříjemná. Co si to o sobě myslí?
Ale nedokázala jsem na něj být hnusná. Prostě mi škaredá a drsná slova nešla na jazyk.
"Dobře, máš pravdu, potřebuji něco vědět. A protože jsi jediný, o kom vím, že tam tu noc byl, jdu za tebou. Kdybych věděla, o někom jiném nešla bych za tebou, věř mi!" alespoň jsem se na něj zamračila. "Potřebuji vědět, co se stalo v den sestřiny party!" můj hlas velmi důrazně, ale zároveň prosebně. Co to se mnou je? To jsem tak přecitlivá z té události s upírem. Normálně mi nedělá problém mluvit s někým a být přitom přísná a drsná!
"Co by se mělo stát? Povídali jsme si, pili, tančili. To se na party obvykle dělává!" Proč děla nechápavého? Tímhle mě ale neskutečně naštval! Byla jsem jako na jehlách. Vřel ve mně vztek.
"Jak co by se mělo stát?" vyjela jsem po něm. Teď už jsem nedokázala být hodná. Všechen můj skrývaný vztek vyšel na povrch. "Moje sestra leží v nemocnici! Tohle se obvykle na party děla? Někomu se něco stane a ostatní se na něj vyserou. Zvednou se a jdou domů? Tohle je normální! Nechali jste ji tam jenom tak! A já chci vědět, co se tam stalo. Protože ona si to nepamatuje!" řvala jsem po něm. Měla jsem pocit, že se i několik lidí otočilo, když kolem procházelo. Ale bylo mi to úplně jedno. Ať se otáčejí, ať vědí, co se stalo! Ale Thomas zůstal naprosto klidný, mé řvaní ho nijak nevyvedlo z míry. Možná ta jeho až nadpřirozená klidnost mi vzala vítr z plachet.
"To jsem nevěděl. Je mi to líto! Doufám, že to není nic vážného a že se mezi nás brzy vrátí. Je mi líto Amy, ale já ti nepomůžu." Jeho hlas byl trochu smutný, ale přesto ledově klidný. Stála jsem tam a koukala za ním jako bych právě spadla z višně. Co teď? Jsem zase na začátku a už nemám žádné vodítko. Nemůžu se spoléhat na to, že si sestra záhadně vzpomene, na to se tam dělo. Na to party mohl být ten upír, který ví, co jsem zač a který prolezl dům skrz na skrz a převrátil sestřin pokoj naruby. Rozhodla jsem se, že když nemůžu teď na žádnou misi a musím na sebe dávat pozor, vytvořím si svou vlastní misi, při které na sebe budu dávat pozor. Rozhodla jsem se, když mě jde po krku nějaký upír, já půjdu po krku jemu. On to má sice trochu jednodušší, protože on tuší s kým má tu čest já nikoliv. Ale to se brzy změní a pak to bude - kdo z koho! Já mu ještě ukážu s Amy O´Sullwianovou si nebude nikdo zahrávat!

Ten den večer jsem zašla na návštěvu za sestrou do nemocnice. Jak jsem byla překvapená, když jsem vstoupila do pokoje a u její postele jsem zahledla Thomase. Co ten tady děla?
Hned jakmile mě zahlídl, ještě něco honem řekl sestře a pak se úsměvem otočil ke mně.
"Už jsem na ochodu!" oznámil mi.
"To bych ti radila!" zavrčela jsem na něj skrz zuby a sjela ho zamračeným pohledem. Prošel kolem mě a přitom se mile usmíval. "Všechno v pořádku, Sam ?"
"Samozřejmě. Přišel se podívat, jak se mi vede!" usmívala se na mě. Jen aby ji něco neprovedl! Napadlo mě v tu chvíli a ještě jsem se na za ním jednou ohledla!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May ♥ May ♥ | Web | 26. června 2011 v 15:48 | Reagovat

je to čím dál víc napínavější =)) fakt super.

2 Avríílkáá Avríílkáá | Web | 1. února 2012 v 16:31 | Reagovat

krásne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama