Prosinec 2010

Merry X-Mas and Happy New Year

24. prosince 2010 v 15:30 | Amy Laurien
Přeji všem krásné a pohodové prožití vánočních svátků plných lásky, štěstí a zdraví a hodně úspěchů v Novem roce ...:)


4)kapitola – Hledání viníka

15. prosince 2010 v 16:07 | Amy Laurien |  Fire & Water
4)kapitola - Hledání viníka

"Já tě asi uškrtím! Víš, co jsi právě provedl? Kvůli tobě jsem měla šok! Tohle nerozdýchám snad do konce života!" nadávám svému ´upírovi´, ze kterého se vyklubal Lukas. Ve chvíli kdy sáhnul po vypínači a já jej uviděla, jak postává na prahu pokoje a pošklebuje se, jsem myslela, že po něm skočím a jednu mu vrazím. Vyděsil mě k smrti. Opravdu jsem si myslela, že přede mnou stojí upír a jde si pro mě. Když jsem Lukasovi řekla, co jsem si v tu chvíli myslela, doslova se mi vysmál do obličeje. Čekala jsem, kdy se začne válet po zemi smíchy. Jen jsem nad tím vrtěla hlavou, mě to tedy moc vtipné nepřišlo. Budu z toho mít trauma na doživotí.



"To je vážně strašně vtipné, málem jsem z tebe měla infarkt!"
"Promiň, mě to přijde ale strašně vtipné. Já a upír? To je vtipné!" chichotal se ještě pořád. Sjela jsem ho škaredým pohledem. Konečně se přestal chechtat jako blázen.
"Máš pravdu, to není vtipné!" teď už mluvil s vážnou tváří. "Slyšel jsem, co se stalo tvé sestře. Přišel jsem se podívat, jestli jsi v pořádku."

" A jak si se dostal dovnitř?" provinile se na mě usmál a z kapsy u kalhot vytáhl paklíč. Jo, to mě mohlo napadnout.

"Ale co tady mohl hledat?"

"To nevím, ale nic nezmizelo!" pokrčila jsem rameny a postavila jsem před něj hrnek s teplým čajem. Přisedla jsem si ke kuchyňskému stolu naproti něj.
"Jsem si tím jistá?"
" Ne nejsem, byl to sestřin pokoj. Ale myslím, že z něj nic nezmizelo a v žádném jiném pokoji nebyl."
"Tím si taky nemůžeš být jistá. Jsou nevyzpytatelní, třeba zakryl stopy."
" A sestřin pokoj nechal tak jak jsem ho našla?!"

" Třeba to už nestihl!"

"Nemyslím si! Hledal něco u ní a jinde nebyl. Poznala bych, kdyby někdo byl v mém pokoji!" "Hlavně, že u tebe nic nenašel"
"A co když, jo? Co když něco našel!" na to jsem nepomyslela. Co když u mě něco našli? "Myslíš, že ví, co jsem zač?"
"To nemůžu říct přesně, ale je jisté, že něco tuší! Musíš být opatrná!" chytl mě za ruku a povzbudivě se na mě usmál. "Dávej pozor na to, co děláš a jestli u toho nikdo nevidí! Teď nemůžeš nic riskovat! Jestli to někdo zjistil, určitě ti půjde po krku. Jediný přešlap a mohlo by špatně skončit. Myslím, že na misi už nemůžeš. Bylo to příliš nebezpečné!"
"Nebudu tady přece jen tak sedět, zatím co ostatní se budou vystavovat nebezpečí!"
"Ty přece nebudeš jen tak sedět. Ty jsi v nebezpečí už teď! Budeš na sebe dávat maximální pozor." Složila jsem hlavu do dlaní. Kdo by řekl, že život se může takhle složitě zamotat v jeden den.

sad day ....

14. prosince 2010 v 15:51 | Amy Laurien
Nechci lidi kolem sebe zatěžovat tím, že něco trápí. Ale dnes jsem to již nevydržela. Prostě jsem to potřebovala někam napsat. 
Mám pocit, že se poslední dobou více trápím, než směji. Pokaždé když se podívám do zrcadla, vidím v něm smutné oči dívky, která mi není podobná. Myslím, že jsem vždycky byla usměvavá, ale úsměv, pravdivý úsměv ( myslím tím nehraný) na mé tváři nebyl už dlouho. Pravda jednou za tu dlouhou dobu tu byl. V tu jednu krásnou osudnou neděli, ale to je teď vedlejší. Chci říct, že si pořád připadám příliš smutná a utrápená. Pořad na něco myslím , na něco co mě tíží. Občas i přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdyby věci kolem mě nebyli jinak, než jsou teď. Neví co dělat. Chci si alespoň trochu užívat života, smát se. Ale když je vám smutno na duši nemůžete. :( Mám chuť začít křičet : "POMOZTE MI NĚKDO, PROSÍÍÍÍM !"

8) kapitola – nadpřirozená síla

11. prosince 2010 v 18:03 | Amy Laurien
8) kapitola - nadpřirozená síla

Melody

"Jsem si jistá, že to není nic, s čím bychom si měli lámat hlavu!" usměji se na Susie zpoza své


skříňky. Vytáhnu si učebnici historie a zabouchnu dvířka. "Já vím, ale i tak mi to děla starosti.
Moc toho nepamatuji, byla jsem jako v transu a ten pilot, říkal, že šance aby to letadlo přistálo tak hladce byla velmi mála. A přitom letadlo dosedlo na zem velmi hladce ani jsem nepostřehla, že jsme už přistali, dokud pro mě nepřišla letuška!" Susie má ve tváři velmi ustaraný výraz. "Byla jsi v šoku." Připomenu ji. Bokem se opřu o skříňku a čekám až si i ona vytáhne učebnice ze své skříňky. "Třeba to letadlo nepřistalo tak hladce, jak si myslíš. Jen ty si to prostě nepamatuješ, protože jsi byla mimo." Susie si vytáhne knížky a zabouchne skříňku. " Myslím, že si to pamatuji dobře!" řekne přísně. " Nebudeme to řešit. Tys tam nebyla a víš jenom to, co ti řekla moje máma a já." "Susie, já vím, že ti to pořád vrtá hlavou, ale zkus na to nemyslet. Stalo se a s tím již nic neuděláme. Buď ráda, že jsi to přežila ve zdraví a nic vážného si ti nestalo." Usměji se na ni. "Mám nápad. Po škole hodíme věci k nám, ty zavoláš domů a řekneš mamce, že dneska spíš u mě! Je pátek, zítra nemusíme do školy. Pozvu k nám i Ewillan a uděláme si dámskou jízdu! Mamka s tím bude souhlasit a ještě nám nějakým překvapením zlepší večer. Bude to zábava a alespoň na chvíli zapomeneme, na to se stalo, a budeme se bavit!" navrhnu " Nezní to jako super strávený víkend?" Susie chvilku přemýšlela, hlavu měla nakloněnou na stranu. " Tak fajn!" souhlasila "Máš pravdu. Bude to zábava a aspoň přijdu na jiné myšlenky!" " Super!" zajásala jsem " Vsadím se Ewillan bude taky nadšená. Tady nemá žádné kamarády a alespoň si taky užije v nové zemi trochu zábavy. Pojďme ji to říct!" Nadšeně jsem se vydala chodbou k nádvoří. Byla velká přestávka na oběd a většina spolužáků se scházela tady. Tak nějak jsem tušila, že tady narazíme i na Ewillan. I když možná bude jinde. Za ten měsíc, co se sem přistěhovala, jsem si všimla, že moc nevyhledává společnost lidí. Většinou sedí někde v koutku sama. Jako malá šedá myška. Nedivím se jí. Jen v nové zemi, nemá zde přátel. Musí se cítit opuštěná a sama. Určitě jí tento můj nápad zvedne náladu. Trefila jsem se. Ewillan zrovna vycházela z jedné z učebny a mířila si to přes nádvoří směrem k nám. Povzbudivě jsem se na ni usmála a zamávala jsem na ni. Od té záhady v knihovně se z nás staly kamarádky. Jedné, které Ewillan na téhle škole má.
V půlce cesty se jí, ale do kroku postavili tři kluci. Byl to Tyler a jeho parta drsňáků. Vždycky mě ten kluk štval a jeho praštění kamarádi taky, ale od té chvíle co přišla Ewillan na naší školu, jsem je začínala nenávidět. V jednom kuse, kdykoliv se mu naskytla příležitost, se do ní navážel. "Proč ji už konečně nedá pokoj!" zuřila jsem. "Nevím!" řekla Susie se zastřeným a naštvaným hlasem. " On jí prostě pořád bude dělat, ze života peklo! Zasloužil by si, aby mu ho ze života taky někdo udělal. Co mu udělala, že jí pořád musí obtěžovat! Nejradši bych mu zakroutila krkem." Prskala Susie. " Proč se mu nikdo nepostaví, to že jeho táta policajt, přece neznamená, že si bude hrát na frajera a trýznit lidi kolem sebe. Přála bych mu teď, nějakém pořádně velkej trapas aby se mu mohla vysmát celá škola."

Part 3.

11. prosince 2010 v 17:01 | Amy Laurien |  Láska pro dva

3.

Uběhly asi tři dny. Za ty dny jsem zprávu od Jareda otevřela snad milionkrát. Dokázala bych ji teď zpaměti odrecitovat jako básničku. Každý den jsem uvažovala, jestli mu nemám napsat, aby mě počkal. Chtěla jsem mu navrhnout, že se půjdeme projít a že mi řekne co, má na srdci. Ale asi jsem zatím nenasbírala dostatek odvahy, abych to udělala. Možná se bojím. Sama ani nevím čeho! Snad toho, co mi řekne, toho, co se dozvím. Ani nevím, co bych mu řekla já. Jestli bych dokázala se s ním procházet a dělat jako, že nic.
Dostala jsem do určitého stereotypu, který mi zaručoval, že se nebudu trápit tolik, jako na konci prázdnin. Každý den byl naprosto stejný až na víkendy, ale i ty jsem nějak zvládala, aniž bych přemýšlela nad tím, co bylo a co je! Plně jsem se soustředila na školu. Přestávky jsem trávila v blízkosti Jimmyho nebo Jakea. Byli jako mé dvě hvězdičky, které mě drželi pohromadě. A já jsem jim byla velmi vděčná. Oni ani netušili, co všechno mi dávají tím, že se semnou baví. Stačil mi třeba i pitomý úsměv od jednoho z nich a já jsem se dokázala usmívat taky. Po škole jsem běžela domů, popadla tašku s věcmi a šla na trénink. Po tréninku domů, učení a pak už byl večer a já jsem se pomalu chystala do postele. Jen noci pro mě byly jistým druhem utrpení. Než jsem se odebrala do říše snů, hodně jsem přemýšlela. Někdy se mi do očí dostaly slzy, aniž bych to chtěla.

Přes to dny ubíhaly velmi rychle. Během těchto dnů jsem přece jen našla odvahu a Jaredovi napsala sms, aby na mě po škole počkal. Třepaly se mi ruce nervozitou, když jsem ten den končila poslední hodinu. Několikrát jsem se uklidňovala, že to nebude zase tak hrozné. Ale svá slova jsem nebrala moc vážně, ruce se mi třásly i tak a ten divný pocit v žaludku byl stále silnější.
Vyšla jsem ze třídy. Jared seděl na chodbě, zhluboka jsem se nadechla razným krokem jsem se rozešla k němu.
"Ahoj, takže… půjdeme se projit?" až mě překvapilo, jak přesvědčivě a silně zněl můj hlas.
"Ahoj, samozřejmě! Venku je pěkně. Kam pojedeme?"
" Mám brigádu, můžeme zajít do parku a pak mě můžeš doprovodit" navrhla jsem. Souhlasil. Zašla jsem si pro boty do skříňky a pak jsme se vydali směrem na tramvaj.
"Takže …. Chtěl jsi mi něco říct?" začala jsem, když jsme si sedly na lavičku v parku. Bylo tam hezky. Sluníčko svítilo, všechno kolem se zelenalo a kvetlo, ptáčci zpívali. Krásné babí léto.
"Vlastně jsem ti již všechno řekl už dřív"
" Aha" zakoukala jsem se do země. Jared však pokračoval.
"Udělal jsem to, protože jsem nechtěl, abychom se hádali. Vím, jaký v tomhle jsem. Bylo to takhle lepší, věř mi. Myslel jsem, že kdybys chtěla, mohli bychom se k sobě vrátit"
"Myslel jsi to dobře. Já to chápu, ale vůbec tě nenapadlo, jak budu reagovat já. Když jsme spolu začínali, svěřila jsem se ti, že mám strach začít s někým něco, přesně z tohoto důvodu. Řekla jsem ti, že mé zkušenosti s chlapy nebyli moc dobré. A ty jsi mě nabádal, že se nemám bát, že to mám překonat. Věřila jsem ti a řídila se tvou radou. A co jsi teď udělal? Přesně to z čeho jsem měla strach!" díval se na mě smutně.
" Nechtěl jsem" a pak mě pohladil po tváři. Já jsem se však odvrátila. " Stále mi na tobě hodně zaleží. Nechci, aby ses trápila"
" Na to si měl myslet dřív!"
"Já vím. Takže …?"
"Vím, na co narážíš. Promiň, Jarede, ale ne. Už několikrát jsem se takhle spálila a nechci to udělat znova. Vím, že člověk by měl dávat druhou šanci, ale já s tím mám špatnou zkušenost. Alespoň v tomhle směru"
Jared přikývl. Pochopil mě a ze mě v tu chvíli spadla veškerá nervozita. I ten divný pocit v žaludku byl náhle pryč. Byla jsem náhle šťastná.
"Tak … alespoň poslední políbení?"
" Ne!" řekla jsem to až příliš rázně. Spíš jsem mu odsekla, ale on jako by mě neslyšel, pomalu přibližoval svůj obličej k mému. Nedokázala jsem mu v tom zabránit! Věděla jsem, že to potom bude pro mě velmi těžké, ale už tomu nešlo zabránit.

hudební maniak 6

11. prosince 2010 v 14:12 | Amy Laurien |  Amy


Three days grace - Pain

3. prosince 2010 v 18:52 | Amy Laurien
"Pain"

Pain, without love
Pain, I can't get enough
Pain, I like it rough
'Cause I'd rather feel pain than nothing at all

You're sick of feeling numb
You're not the only one
I'll take you by the hand
And I'll show you a world that you can understand
This life is filled with hurt
When happiness doesn't work
Trust me and take my hand
When the lights go out you will understand