6) kapitola - Otázky a odpovědi

12. srpna 2010 v 12:59 | Amy Laurien
6)kapitola - Otázky a odpovědi
Ewillan


V dlouhých vzdušných šatech, které za mnou vlají, procházím kamennými chodbami otcova paláce. Elfové, které po cestě potkávám, mi uhýbají a se zářícími úsměvy mě vítají. Konečně jsem doma. Stýkalo se mi po mé domovině, po usměvavých a přívětivých tvářích mého národa. Žádné znuděné a protáhle obličeje lidí. Prošla jsem spletí chodeb až k pokojům otce. Našla jsem ho v knihovně. Seděl na pohovce s knihou v ruce a zamyšleně si pročítal její obsah. "Otče! Tak ráda tě zase vidím!"

pozdravila jsem s úsměvem ode dveří. Překvapeně vzhledl. "Ewillan?!" zaklapl knihu, přešel kolem mě a objal mě kolem ramen. " Také tě rád vidím. Co tady děláš?" Vzal mě za ruku a vedl mě k proutěným křeslům u okna. "Překvapila jsi mě. Máš pobývat ve světě lidí. Co tě zavedlo domů?" provinile jsem se usmála. "Potřebuju se s tebou poradit, otče! Děje se něco co si nedokážu sama vysvětlit. Vím, že jsem tam jen krátkou chvíli, ale za tu dobu se staly velmi zvláštní věci. Ke všemu mám pocit, že jsem měla děsivou vizi!" můj hlas byl naléhavý a prosil o radu. " Jen povídej, co tak závažného tě trápí." Vlídně se na mě díval. Otec byl na mě vždy tak laskavý. Vyprávěla jsem mu všechny příhody, které se mi ve světě lidí staly. O té ženě v katakombách knihovny. O pohybující se místnosti a jak jsem se záhadně dostala ven. I o mém snu s malou dívkou. Svěřila jsem se mu, že jsem zmatená. Nevím, čemu mám věřit, co je skutečnost a co jen výplod mé fantazie. Otec mě pozorně poslouchal a jeho tvář čím dál tím víc zachmuřovala. Když jsem dovyprávěla, nastala napjatá chvilka ticha. Oba jsme byli ponoření do vlastních myšlenek. On byl první, kdo ji prolomil. "Už to začíná.." řekl zamyšleně, spíš pro sebe. Pak ale začal vážným hlasem "Nemohu ti přesně říct, čemu máš věřit, neboť toto rozhodnutí je rozhodnutí každého z nás. Tak jako ti nemůžu říct, co je pravá skutečnost, protože toto závisí na tom, čemu věříš. Ale mohu ti alespoň trochu vysvětlit co se děje v lidském světě." Na chvíli se odmlčel. Pak vstal a přešel k policím s knihami. Nějakou dobu hledat tu správnou, a když ji vytáhnul, položil ji na stůl a mě pokynutím ruky pozval blíž. Pomalu ti otevřel. Z knihy vyšel kotouč světla a točil ve všelijakých spletencích, až nabral určitého tvaru - koule. "Bylo to velmi dávno, co odehrála tato část dějin světa a svět na ni zapomíná. I když je pro jeho existenci tolik důležitá. Kdysi dávno, když lidé ještě věřili v nadpřirozené jevy a síly, byly vybrány tři vznešené rody, aby v případě nouze chránily jak svět lidský a elfský tak hlavně svět nadpřirozený..." zatímco,otec vyprávěl v kouli světla se tvořili obrázky k vyprávěnému příběhu. ".. žili velmi dlouho v harmonii, až jednou se temné sily spojili a pokusili se vybrané rody vyhladit a tak zabránit jejich prohře. Zpočátku se jim jejich děsivý úkol dařil. Pomalu, ale jistě vyprovázeli ze světa potomky vznešených rodů. Když však rody odhalili jejich záměr, spojili se proti nim a tuto zlou invazi potlačili. Říká se, že aby zabránili další takové invazi. Oddělili oba světy od sebe a jednoho potomka z každého rodu nechali v lidském světě, aby si zde vedl svůj život. A až nastane ohrožení, povolají je zpět, aby vykonal svůj předurčený úkol. Je to ale jen legenda." Usmál se otec. Dlouho dobu jsem mlčela a zírala do knížky. Velmi pomalu mi docházeli souvislosti. "Já jsem jedna z vyvolených!" zašeptala jsem po chvíli. " Ano jsem! Něco se děje a já musím jit pomoct. To je důvod proč, jsi mě poslal mezi lidi. Abych odhalila své pravé poslání a vyplnila ho." Pohledla jsem na hrdě na něj. " Ano!" souhlasil s úsměvem otec "Jsem na tebe hrdý, přišla jsi na to!" Teď mě napadalo tolik dalších otázek, na které bych chtěla znát odpovědi, ale jen jednu z nich jsem vyslovila. " Vyvolené rody jsou tři a já jsem jedna. A zbylé dva?" "To já netuším, má drahá. Než půjdeš vyplnit své poslání, musíš najít další dva vyvolené. Ale pozor dcero, to oni rozhodnou zda tvému příběhu budou věřit, zda jsou vyvolení a zda s tebou půjdou plnit svůj úkol. Oni musí stejně jako ty uvěřit. Ale pospěš si. Jeden svět nemůže existovat bez druhého."
Jeho slova mi zněla v hlavě ještě, když jsem doma seděla na pohovce. Jak mám najít další dva vyvolené? Vždyť já ani netuším, kdo by to mohl být! Je to těžký úkol. Mám strach, že jej nedokážu splnit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 @Nikushka@ @Nikushka@ | Web | 12. srpna 2010 v 13:02 | Reagovat

super blog =)

2 Amy Laurien Amy Laurien | 12. srpna 2010 v 18:48 | Reagovat

Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama