4)Ta legenda neexistuje

15. ledna 2010 v 17:06 | Amy Laurien
4)kapitola-Ta legenda neexistuje
Melody
Zděšeně jsme se na sebe podívaly, pak jsme se obě zahleděly směrem, odkud křik vycházel.



Nějakou chvíli jsme tam stály a těkaly podhledem mezi chodbou a obličejem té druhé. "To znělo jako Susie!"zamračila jsme. Stačil nám jeden pohled a hned jsme si rozuměly. Rozběhli jsme se místnosti k ústí chodby, ze které vyšel výkřik. Vběhly jsme do chodby a kousek za koncem jsme našly Susie,jak se krčí na zemi. "Jsi v pořádku?"přidřepnu si k ní a pomáhám ji se zvednout. To samé udělá i Ewillan z druhé strany. "Z-zvíře…..bylo tu!"

podaří se vykoktat Susie zděšeně."Nic tu není!"rozhlédnu se kolem sebe a snažím se ji uklidnit. Společně s Ewillan ji odvedeme do velké místnosti. "Bylo …to mě tak blízko!"koktá, chudák, ještě cestou. "Už tu nic není….. jsi v bezpečí!"znovu se ji snažím uklidnit. "Jo…"zašeptá už skoro klidně a zatřepe hlavou jako by se snažila setřást myšlenky na to, co se jí stalo. Pak se rozhledné kolem sebe. Uznale a okouzleně sleduje místnost kolem sebe "A kde to vlastně jsme?"hlas podbarvený čímsi co nedokáži popsat …..není to strach,spíš něco jako zvědavost nebo překvapení. Dřív než ji stačím odpovědět se ozve hlas, který nepatří ani jedné z nás. Všechny tři při jeho zvuku nadskočíme. Až dosud jsme zde byly úplně samy. Vylekalo nás to! "V síni Akadriiských legend!"oznámil nám mile. Byl to hlas,který předtím zpívat tu překrásnou melodii. Teď zpoza jednoho sloupu vystupovala žena. Měla krásné dlouhé vlasy a na sobě bílé šaty až na zem. Hleděly jsme na ni jako spadlé z višně. Kde se tu vzala??....byla má první. "Kde?" jako první se vzpamatovala Susie. "V síni Akdriiských legend - legend pocházejících z Akadrie!"znovu ji s úsměvem zopakovala ta žena. "Akadrie??.....To je legenda….nic takového neexistuje!"zaprotestuji s jemně výsměšným podtónem v hlase. Žena se na mě na chvíli zamračila, ale pak se usmála. "Chceš snad říct že já neexistuji? Že to co slyšíš a vidíš je jen přelud?" "Ne …teda …." zamotala jsem se do vlastních slov. "Já pocházím z Akadrie!"pokračovala žena. "A vy tři jste se zde neobjevily náhodou…..narodily jsme se pro poslání. Každé z vás koluje v žilách jiná krev,ale přesto jste stejné.Akadie vás potřebuje ……nastal váš čas!Byly jste vybrány,ještě dřív než jste se narodily,aby jste nám pomohly.Věštba byla vyřčena a vaše chvíle přichází!Musíte nám pomoct" mluvila k nám pevným,přesvědčením hlasem. "O čem to mluvíte? Jaká věštba?.....jak můžeme zachránit něco, o čem nevíme, že existuje?"přidá se Ewillan. "Jste vyvolené …potřebujeme vás! Náš čas přichází a až nastane, budete připravené"v hlase ženy byla slyšet žádost - prosba o pomoct. Ale my jsme jí nemohly pomoc. Bylo mi jí líto. Jakmile ta žena dořekla poslední slovo, místnost se začala zalívat světlem,bylo to jako by vycházelo z ní. Bylo oslepující…… bylo to jako bych se dívala do zářícího slunce. Po chvíli začala záře ustupovat a my jsme z ničeho nic ocitly v malé komůrce plné knížek.Náhle se otevřely dveře a my jsme tvrdě dopadli na podlahu.Dveře se zase zavřely.Byly jsme zase v knihovně,Susie rychle vyskočila na nohy a pokusila se dveře otevřít.Zatahala za kliku a však dveře se nedaly otevřít.Byly zamčené.Já a Ewillan jsme seděly na zemi a koukaly jsme na ni. "Co to bylo?"vypustila jsem otázku,která trápila nás všechny, do vzduchu.Zůstala viset a nikdo na ni nedokázal odpovědět. "Já myslím, že to je všechno je blbost .Vždyť mluvila o tisíce let staré legendě! Celé je to přelud!"zamračí se Susie , čímž taky přerušila ticho,které se mezi námi rozhostilo.Susie vždy stojí nohama pevně na zemi. "A nám třem se ukázal stejný přelud -náhodou a ve stejnou chvíli. Ne já si nemyslím, že je to blbost.Kdyby to byl je přelud …jak by dokázala to co se tam dělo!?"Opět nastalo ticho. Tohle byla dobrá otázka. "Ale co když to nedělala ona …jak víš, že to dokázala ona?Jak můžeme vědět, že tam nebyla sama?"Přidala jsem se. "Nemůžeme" přiznala Ewillan. "Ale kdo jiný by tam byl …nikoho dalšího jsme tam neviděly!"Pokrčila rameny.V tomhle měla taky pravdu… nikdo jiný tam nebyl kromě nás a té ženy.Tak jako měla pravdu v tom, že kdyby žena byla přelud -jak tvrdí Susie- by dokázala to co se tam dělo. "Dejme tomu,že ta žena nebyla přelud…dejme tomu, že byla -jak tvrdila- z Akadrie,i když je to jen přihlouplá legenda…o čem to mluvila a co to po nás vlastně chtěla?"všechny další protesty a záporně myšlenky ustaly. Těkaly jsme mezi sebou pohledy.O čem to ta žena mluvila?A co tím vším vlastně myslela?
Susie
"Já tomu prostě nevěřím…." "A jak chceš vysvětlit to co se tam dělo?" mlčela jsem,na to jsem neměla odpověď.To co se tam dělo se prostě nedá vysvětlit,řekla bych že za to mohly nadpřirozené síly. "Jak chceš taky vysvětlit mou nebo tvoji existenci.?" "Mno rozhodně ne,že pocházím z legendy,která není založená na pravdě…Akadrie je jen pouho pouhý mýtus!" "Ale ty jsi mýtus-" "založený na pravdě!Akadrie je legenda …není to nic co by bylo založeno na pravdivém podkladu ….není v tom jediná pravdivá myšlenka.Je to pohádka nějakého chlápka,který se jednou nudil!" "Jak to můžeš říct?"podívala se na mě Melody zamračeně. "Ale no tak přemýšlej nad tím ..vždyť je to blbost!Nedává to smysl!" "Mě to jako blbost nepřijde!"zahleděla se na zem jakoby na ní bylo něco co ji najednou zaujalo.Chvíli jsme šli mlčky,každá z nás se zabírala svými problémy. Jsem ráda,že obě děvčata přistoupily na můj nápad,že to necháme být a nebudeme na to myslet. Myslím,že i kdybych se snažili přijít na to zda má ta žena pravdu,tak bychom stejně došli k tomu,že nic takového neexistuje.Vždyť je to nesmysl! Druhá země,na které existuje život takový jaký my neznáme.Nesmysl! Kde by se tu asi vzala?A kam se poděla?Další otázky a fakta dokazující, že je to jen hloupý mýtus! "Co si myslíš o Ewillan?" Melody mě touto otázkou velmi překvapila.Dalo by se říct,že i zaskočila. "Jak to myslíš?...Co bych si o ni měla myslet?" "Mno tak jako…první dojem?" "Celkem milá … jen v jistých názorech s ní nesouhlasím!" pokrčila jsem rameny.Hleděla jsem upřeně před sebe.Vždyť je to hloupost,aby jakási žena -kterou vůbec neznáme- tvrdila,že pochází ze země ,která ani neexistuje,a my tři ji máme zachránit. Vyvolené ..tss…blbost!Vždyť je to celé postavené na hlavu! Tu ženu jsem dnes viděla poprvé a Ewillan jsem taky dnes viděla poprvé. Tak jak s ní může jít něco zachránit. Nemá to hlavu ani patu. Jen si z nás někdo dělá legraci. Opět jsme šli mlčky. Zrovna jsme byly před Melodininým domem. "Nejdeš?" pozve mě . "Ne nemůžu. Dnes přijede táta.Musím domů!" "Aha …tak se měj."otočila se s úsměvem a odešla domů.Někdy Melody tu její věčnou usměvavost závidím.Ona je pořád usměvavá a optimistická.Na všem hledá něco pozitivního.Prostě vždycky dokáže něčím potěšit,ať už je to jenom úsměv.Ještě chvíli jsem tam stála a dívala na její dům, pak jsem rozešla domů.
"Ahoj zavolám na celý byt. "Ahoj kočičko!"vyjde taťka z kuchyně. Musím se zasmát jeho dvojsmyslné narážce. I on se směje. "Jak se máš?"políbí mě na líčko "Jde to…"pokrčím rameny a pověsím si bundu na věšák. "Žádný problém?" "Žádný!"usměju se. "Ty jsi moje holka" vezme mě kolem ramen a společně jsme vstoupili do kuchyně. Mamka seděla u stolu a koukala do hrnku. "Ahoj mami!"políbila jsme ji na tvář. Z kredence jsem si vytáhla skleničku a nalila jsem si džus.Posadila jsem se ke stolu. "Něco nového?" podívala jsem se na otce. "Zatím nic …ale mám nabídku na půl roku pracovně do Indie!" "Páni …. Indie!" "Můžeš jet se mnou, když budeš chtít!" nadhodil nadšeně. "Tak to nepřichází v úvahu!" řekla přísně máma. Zmateně jsem se na ni podívala. "Mno na to ani nemysli,já tě nepustím….tak daleko-to prostě nepřichází v úvahu.!" "Proč ne?"podíval se na mamku taťka. "Je to krásná země.Susie by se tam líbilo…já bych se o ni staral, o tom není pochyb!" "Ne... já jsem řekla ne ..!"pak se oba už zase začali hádat. Jen jsem protočila panenky a odebrala jsem se k sobě do pokoje.Lehla jsem si na postel a přemýšlela jsem nad všemi věcmi,které se dnes staly.Bylo to všechno šílené,naprosto nelogické.Ale když jsem teď o tom přemýšlela a pořádně jsem se zamyslela nad slovy,které řekla, tak něco přece jen dávalo smysl. Sic to,že nás volá vymyšlená země a žádá nás o pomoc,mě osobně přišlo jako velmi nepovedený fór. Ale slova "…každá jiná, ale přece všechny stejné…" měli něco do sebe. Nakonec jsem z toto všeho usnula.
Ráno jsem se dopídila do kuchyně, včera jsem usnula jako miminko. Mamka seděla v kuchyni v županu a zírala z okna. Popřála jsem ji dobré ráno, odpověděla mi jen skoro slyšitelným zahučením. Do misky jsem si nasypala mysli a posadila jsem se ke stolu. "Panebože mami …co se stalo??" Maminka plakala. Řasenku měla rozmazanou a ta jí na tváři vytvořila cestičky, ukazující kudy tekly slzy. "Copak se stalo? ... pohádali jste se s tátou moc?" sedla jsem si vedle ní a objala jsem ji kolem ramen. "Táta …mi tě chce odvést…řekl mi,že ti nejsem dobrou matkou!" "Já nikam nepojedu …slibuju..zůstanu tady s tebou!"slíbila jsem jí. Maminka byla odjakživa velmi citlivá bytost. Tušila jsem od této chvíle nastanou koplikace!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama