Listopad 2009

1.kapitola - Příběh začína ....

16. listopadu 2009 v 13:45 | Amy Laurien |  Fire & Water

1)Kapitola - Příběh začíná …

Budu vám vyprávět skoro neuvěřitelný příběh.Nikdy bych neřekla ,dokonce by mě nikdy nenapadlo,že bych byla schopna se zamilovat do upíra.Do mého životního nepřítele.Ale je to tak a stalo se!Byly to nejkrásnější dny-měsíce mého života.Ale začněme na začátku tohoto příběhu. Byl všední den:
Dnešek snad nikdy neskončí.Chodím na Tacomskou střední školu a studuji druhý ročník.Dnes jsem myšlenkami někde úplně jinde.Myslím na úplně jinou věc než na školu.Už párkrát jsem se přistihla že přestávám vnímat přednášejícího profesora.Ve své mysli jsem u ange gardien (Překl:Anděl strážný). Organizace do které patřím už od svých pěti let.Členové jsou mi prakticky druhou rodinu.Chráníme svět před Meryl a jejími upířími bojovníky. Samozřejmě musíme zůstat v utajení (na což členové Společenství Temna-organizace Meryl-totálně kašlou …..teda někteří) a když nad tím tak přemýšlím,ani nevím jak by asi reagovali mý přátele nebo rodina,kdyby se to dozvěděli.Asi by mě odsoudili na nemilost.A rodiče??Ty by mě zabili,za to že riskuji svůj život pro věci,do kterých mi nic není.Já si však myslím,že to co páchá společenství Temna je věc všech,jsem ráda že patřím mezi ange gardien a mohu tak chránit vše co je mi drahé……… .A konečně profesor oznámil konec výuky.Všichni si okamžitě začnou balit věci a ani já nezůstávám pozadu.Naházím své věci do tašky a odcházím ze třídy.Před školou se v hloučku (jako obvykle) tísnila skupinka dívek,pokukovaly a sdělovaly si novinky o Thomasovi.V celém našem okolí není holky,co by neležela u nohou.Ten kluk je čímsi zvláštní - jakoby měl kolem sebe jakousi auru,která na něj přitahovala pozornost lidí. Ať jdete kamkoliv jeho prostě nemůžete přehlédnout.Ta jeho aura jakoby lidi k němu přitahovala a zároveň je nutila chovat si k němu respekt. Až na mě……já prostě nechápu co na něm všichni vidím.Možná je pěkný, ale proto řece na něj nemusím zírat jako bych z nebe spadla ……Možná je jiný -zvláštní,ale no a co jako?Každý je něčím zvláštní,něčím odlišný od ostatních,každý je něčím krásný a to něco nemusí být vidět navenek,ale může to být uvnitř a to je to čeho by si lidé měli cenit.Ale ostatním je to zřejmě jedno,koukají na to co je venku a ne na to co je u srdce ……a tak úplně přehlédli Thomasovu zkaženost a pohrdavost okolním světem.Pošla jsem ke kamarádkám a společně míříme do centra ,tam se naše cesty dělí.Ony směřují na nádraží a já se ploužím domů.Náš dům je malá vilka na kraji města. Doma jsem jako první,zalezu k sobě do pokoje a jaké pro mě "překvapení",když za oknem zahlédnu bílého holoubka se srolovanou obálkou na krku.Pustím ho dovnitř,do misky mu nasypu zrní a pak mu opatrně sundám obálku.Text na obálce hlásá: Intimus lettre! Arcanum! (Překl: Důvěrný dopis!Tajné!)Okamžitě mi dojde co se skrývá v obálce.Informace k nové misi. Text skrývající se v dopisu je šifrovaný……latinská a francouzská slova zašifrovaná do sebe.Dešifrovat text mi netrvá ani patnáct minut,teď si už plně pročítám pokyny nové mise.Tentokrát to vypadá velmi vážně!Společenstvo se má pokusit o útok na Tacomu a pak napadnou i ostatní města a tím šířit chaos.Podařilo se nám, ale dostat se jim na vroubek a tak zmařit jejich plány dřív než se jim podaří jej uskutečnit.Společnost mi bude dělat můj nejlepší kamarád a dlouholetý parťák Lukas. Mno aspoň to bude zábavnější. I když příliš velká zábava to nebude, bude to hodně složité a komplikované.Pokud vše půjde bez komplikací měla by nám zabrat jen pár týdnů,s komplikacemi několik měsíců. Musím Lukasovi zavolat a domluvit se s nim na co nejdřív,ať to máme za sebou.Natáhnu se
po mobilu a už vytáčím jeho číslo.

"Ahoj Lukasi!Tady Amy!Jak se máš?" oznámím když to zvedne

"Ahoj Amy……mno nemůžu si stěžovat a co ty?"

"Taky jsi nemůžu stěžovat ! Hele už jsi to slyšel?"
"Jo něco jsem četl…..!"okamžitě se domlouváme na hodině a místu srazu. Teď už musím vymyslet nějaký chytrý způsob,jak se vyvléknu ze zítřejší rodinné akce.Z přemýšlení na toto téma mě vytrhne má sestra.Vpadne do mého pokoje jako velká voda a ani se neobtěžuje zaklepat. "Slovo klepat ti nic neříká?"ušklíbnu se nad její překvapeným výrazem."Jé…. ty už jsi doma?" rozpačitě se usměje. "Doma jsem už skoro hodinu!"oznámím ji "Potřebuješ něco?" "Mno …měla bych na tebe takovou jednu prosbičku ….vlastně dvě !"uculuje se. "Copak?? Zamilovaná nebo zase plánuješ nějakou nečestnost a chceš abych tě kryla?" dělám si z ní legraci.Sam mě udeří do ramene. "Ani jedno ani druhé Plánuji na zítřek malou party u nás doma a už jsem pozvala pár lidí ……potřebuji jen abys mi pomohla přemluvit naše ……a půjčila něco na sebe!"hodí po mě psí pohled.Ani neví jak mi tímto svým nápadem pomohla. Tohle mi pomůže vypařit se z domu.Teď mi stačí jenom přemluvit rodiče ,což nebude zase tak velký problém.

Steve......

10. listopadu 2009 v 16:16 | Amy Laurien
našla jsem užásnou soundtrackovou píseň o kterou se s vámi musím podělit!

Poděkování k povídce - "Navěky"

8. listopadu 2009 v 14:27 | Amy Laurien
Tato povídka je jakoby pokračování povídky "v zajetí lásky".......musím říct,že jsem velmi ráda,že jsem rozhodla tuto povídku napsat!Jsem ráda,že mě mý přátelé přesvědčili ji napsat......nebýt jich tak by asi nevznikla.Podíl na vzniku mají Betty,Nienna a Nikolletka.Holky jsem vám moc vděčná,že jsem mě předsvědčili toto pokračování napsat....♥!!
Díky opět patří spisovatelce S.Meyerové,protože bez ní by nevznikla ani jedna z těchto povídek!Poděkovat musím i hudebním umělcům,které jsem poslouchala při psaní ........
Within Temptation - Utopia (ft.Chris Jones)

Beyonce-BHG

Hans Zimmer