2.-Volání

11. října 2009 v 13:47 | Amy Laurien

2.kapitola - Volání

Ewillan
Hlas utichl ve chvíli,kdy jsem vstoupila dovnitř.Zdá se,že ho slyším jenom já. Naštěstí. První místnost byla kamenná.Zde nám řekli něco málo z historie.Pak jsme dostali prostor na prohledání knihovny.Jak se mi podařilo pochytit,žáci dostali nějakou školní práci a zde mají vypracovat protokl.A když ji mají hotovou,odevzdají ji učitelce a můžou si jít po svém.
Mě si učitelka odchytila a dala mi vybrat ze dvou možností.Mezi starým Egyptem nebo Sokratem,řeckým filozofem.Vybrala jsem si Starý Egypt,o tom můžu napsat něco málo z ruky a nemusím hledat knihy.Vymyšlení textu mi zabralo asi tak třicet minut.Je zvláštní,že jsem se na to vůbec naměřila.U nás se čas neměří …..není proč.Tam prostě děláte tak dlouho,dokud to není hotový.Ale lidé pořád někam spěchají,a proto je pro ně důležitý.Svou práci jsem odevzdala mezi prvníma. "Vynikající práce,Ewillan!"pochválila mě učitelka,jen jsem přikývla a šla jsem si projít knihovnu.Každá místnost byla skoro stejná.Kamenná místnost s dřevěnými vitrínkami a spoustou knih.Každá byla věnována jinému žánru.V oddělení sci-fi jsem našla jednu z těch dívek,co se na mě tak zvláštně dívali.V ruce držela knihu Ramses Prokletý
od Anne Riceové.Když mě spatřila,knihu odložila na své místo a usmála se na mě.Úsměv jsem jí oplatila. "Ahoj!" "Ahoj…." "Ehmm…..ty jsi opravdu z Brazílie?Jaký to tam je?"zajímala se ,dívala se na mě zvědavým pohledem a v očích ji jiskřilo. "Krásný.." lepší odpověď mě nenapadla.V životě jsem tam nebyla,a vzhledem k tomu jsem nehodlala svou odpověď nijak dál rozvádět,co kdybych zase přeřekla.Evidentně jí tato odpověď stačila.Ta dívka byla milá,přátelská.Docela se mi zamlouvá.I když se s tímto světem nechci nijak spojovat,možná by bylo fajn,udělat si zde nějakou kamarádku.Mohlo by mi to pobyt zde trochu zpříjemnit. "Promiň …zapomněla jsem se představit!Já jsem Melody." S milým úsměvem mi podala ruku. "Ewillan!"potřásly jsem si rukama.Nastalo ticho. "Pěkná knížka!"poukáži na knihu,kterou před chvíli držela v ruce. "Jo….má zajímavý děj!Přemýšlím, že si ji přečtu-" "Slečno Raisová!Na moment!" "Promiň!"omluvila se mi a spěchala za učitelkou.Hleděla jsem za ní.Pak jsem se otočila zpět ke knihám.Opravdu pěkný výběr. Větší něž v naší knihovně.V tu chvíli jsem uslyšela ten hlas,zdá se zase jako jediná.I když dalo by se říct,že i Melody něco zaslechla,ale vzhledem k tomu,že mluví s učitelkou,mohlo se mi to jen zdát.Hlas zpíval tu samou melodii,ale tentokrát mu bylo rozumět.Zpíval latinsky.Byl krásný, lehký,melodický.Připomínal mi zpěv mého lidu.Probudila se ve zvědavost. Strašně mě zajímalo,kdo to zpívá.Šla jsem za hlasem a ten mě vedl hlouběji do budovy.Čím hlouběji jsem šla tím byly místnosti tmavší a knihy starší.Až jsem došla do kruhové místnosti s asi nejstaršími spisy.Knihy byly uloženy ve vitrínách a na kryty sklem. Naproti mě byli dveře.Staré,dřevěné a nádherně zdobené.V prostřed těch dveří byl ornament trojúhelníkového tvaru a v něm jemným písmem jedno slovo. Akadrie. To slovo jsem už někde slyšela,ale nemohla jsem si vzpomenout kde a co znamená. Zpěv vycházel z nich. Pomalu jsem sáhla po klice.Dveře se otevřely,aniž bych se jich dotkla.Rozhlédla jsem se,nikde nikdo.Přede mnou se objevila tmavá chodba.Bylo vidět sotva na vlastní krok.Ve chvíli kdy se dveře otevřely, hlas utichl.Z chodby se ozval zvuk silného větru a vzápětí jsem ho i ucítila.Strhl mi gumičku a rozcuchal vlasy.Znovu jsem se ohlídla a pak jsem vstoupila do té chodby.

Melody
Mno,kdo to mohl tušit!Nicméně teď tu musím sedět a koukat do encyklopedie.Ale měla bych přestat hudrovat a vrhnout se na ten protokol.Jedno pitomý přehlédnutí.A kvůli němu ho musím dělat znovu!Dobrých patnáct minut hledím do té pitomé knihy a hledám správný článek.Naštěstí ho najdu brzy.Vypisovat poznámky z textu mi nikdy nedělalo potíže,takže to mám celkem rychle.Jak jsem přepokládala! Rychle jsem vyhledala učitelku a odevzdala ji svou práci.Chtěla jsem se vrátit k té knížce o Ramsesovi.Teď si připadám tak trochu jako knihomol,ale děj té knížky mě úplně pohltil.Tak jako skoro všechny knížky ,do kterých jsem začetla,a jejíž děj byl napínavý.Jenže ke knížce jsem se nevrátila.V půli cesty jsem zaslechla hlas.Zpíval nádhernou píseň.Lákavou.Zdálo se,že někoho volá.Začínala jsem mít takový pocit,že ten někdo jsem já.Ta píseň jako by mě pohltila. Obklopila mě a táhla za zdrojem hlasu. Jako v tranzu jsem procházela knihovnou,nevnímala jsem kudy procházím,jen jsem následovala prosebný hlas.Hlas utichl ve chvíli,kdy jsem vstoupila do kruhové místnosti,zjevné nejstarší části knihovny.Na proti mně byly dveře.Dřevěné a pootevřené. Uprostřed nich byl jakýsi ornament.Šla jsem blíž,abych si jej mohla pozorněji prohlédnout. Ornament byl trojúhelníkového tvaru a byl poskládán z kratších čárek na konci zakroucených.Připomínal elfský šperk. Uvnitř byl nápis. Slovo jenž nedávalo smysl.Akadrie. Co je?Co znamená to slovo a co se skrývá za těmito dveřmi?Náhle kolem mě prošla knihovnice. "Promiňte !" zavolala jsem na ni. "Ano!" "Můžu se zeptat,co znamená ten nápis na těch dveřích?" pozorně si prohlídla dveře. "To nikdo neví. Několik historiků to zkoumalo,ale nikdo nepřišel na pravý význam toho slova. V jedné z knih o egyptských obyvatelích se píše,že na zemi tehdy žil jen jeden národ.Žili v harmonii a v míru,ale pak se objevili,takový co chtěli vládnout a vlastnit. A proto,ti kteří chtěli dál žít v harmonii, se odstěhovali do Akadrie. Paralerního světa.Kde pokračovali v takovém životě jaký vedli.My jsme prý potomky právě těhle rebelů.Ale je to jen velmi starý příběh.!" "Aha……!" "Někomu ze stavitelů se nejspíš tento příběh zalíbil a tak vytesal ten nápis do dveří." "A co je za těmi dveřmi!" "Jen sklad knih!" "Děkuji!". Potom knihovnice odešla.Jen skald knih…..tak jak to,že je od tamtuď slyšel hudba.Podívala jsem se jestli opravdu odešla.Je pryč,jsem tu sama. Výborně!Jen se podívám.Otevřela jsem dveře.Nakoukla jsem dovnitř. Přede mnou se nacházelo mohutné schodiště.Na konec schodů nebylo vidět. V chodbě byla děsivá tma.Tsss….jen skladiště.Ze zdola se ozývala meluzína.Dlouho jsem se odhodlávala, nakonec jsem přece jen vstoupila dovnitř.Dveře se za mnou zabouchly.Vystrašilo mě to.

Susie
"………slunce zapadalo za hory.Brzy to příjde!"četka jsem napínavý příběh odehrávající patnáctého století.V dobách králů,královen,rytířů a hrdinských činů.Hlavní hrdina jménem Thomas,se chytal zachránit svou čest,kdysi dávno pošpiněnou pozemskými piráty.Byl to napínavý příběh.Každou chvíli se tam dělo něco nečekaného.Úplně mě pohltil do děje.Mohli by na mě křičet a mě by to nevyrušilo.
Z jeho četní mě však vytrhl ten nejméně pravděpodobný zvuk.Ten který by jste v knihovně za normálních okolností asi těžko slyšeli.Zpěv.Kde se tu bere?Rozhlédla jsem se.Copak to nikdo neslyší?Jenom já.Možná se mi to zdá a nebo to jde z venku.Snažila jsem se vrátit ke čtení,ale už jsem se nedokázala začíst.Odolávala jsem nutkání,zvednout se a následovat ten hlas.Nakonec ve přece jen zvítězila zvědavost.Odložila jsem knihu na stolek a po sluchu jsem šla za hlasem.Dovedl mě až do středu knihovny.Do kruhové místnosti s dveřmi.Hlas zněl hlasitěji.Žádal mě,abych pokračovala dál a prošla dveřmi. Zajímalo mě,kdo to zpívá.Někdo,ten komu patřil ten hlas,mě žádal o pomoct.Ale kdo a co potřebuje? Co za těmi dveřmi najdu,co se tam skrývá?Co když je to nějaká hnusná potvora.Ne,potvora to nebude …má tak pěkný hlas.Ale ze svých zkušeností,už vím,že ne vždy se za pěkným hlasem skrývá i pěkná bytost.A co když je to léčka?.....nakonec přece jen zvítězila zvědavost!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama