1-Jiná a Nová

11. října 2009 v 13:45 | Amy Laurien

1.kapitola - Jiná a nová
Susie
A-jak já nenávidím zvuk budíku.Nenávidím rána,obzvlášť když musím vstávat do školy.Dnes se mi sic vstávat nechce,ale do školy se těším.Jedeme na školní výlet do národní knihovny.Je to děsně staré místo.Myslím,že z 12.století a obsahuje přes sto tisíc spisů.Bude to zábava.
Nakonec se z postele vyhrabu po deseti minutách,což je pro mne úspěch. Nemotorně se dobelhám do koupelny.Opláchnu si obličej a podívám se na sebe do zrcadla.Černé vlasy rozcuchané a panenky zelených očí stáhnuté do tenkých štěrbinek. Zavřela jsem oči a když jsem se na sebe znovu podívala,oči už byli normální.Kdyby mě máma viděla asi by ji trefil šlak.Když mě takhle viděla naposledy,udělala děsnou scénu. Tenkrát ji stačilo vysvětlení,že ty byly jen čočky.Dnes ale nevím co bych jí řekla.Má matka o mém tajemství neví.O d té doby co rozvedla a já zůstala s ní,si musím dávat velký pozor na to co dělám (žádné noční vycházky v podobě kočky a už vůbec ne kočičí zrak).Když u nás ještě bydlel otec,bylo to pro mě jednodušší.Tuto schopnost jsem zdědila po něm.I když ne v tak velké míře.On je vlkodlak. To kdy se promění nemůže ovládat.Jakmile je úplněk nic s tím nenaděla.Jak on sám říká je zajatcem úplňku.Dítě noci.Já na rozdíl od něj tohle ovládnout dokážu.Dokáží se proměnit, kdykoliv se mi zachce,ale neproměním se ve vlka.Což se mi zamlouvá.Ale v krásnou černou pumu.
Když se konečně vyhrabu z koupelny vypadám aspoň trochu k světu.Učesané vlasy a oči namalované.Vzhledově vypadám jako moje matka.Vypadáme jako sestry.Vezmu si tašku a zamknu za sebou dům.Cítím,že dnešek bude začátek něčeho nového.

Melody
Pááni jsem natěšená jak malé dítě.Jak na školní výlet,tak na tu novou holku.Nedávno se přistěhovala z Brazílie.Páni ta se tam musela mít úžasně!Sluníčko,pláže,voda,lesy.Ne,že my to tady nemáme také,ale Brazílie.Amazonka!Hned bych se tam přestěhovala.Ale dost těhle úvah nebo přijdu pozdě.Nastavila jsem ruku a jen jsem si pomyslela……A už mi přistál v ruce hřeben.Telekineze je úžasná věc.Tolik to usnadní život.Stačí mi pomyslet si a věci kolem mě se začnou hýbat. Na veřejnosti si,ale musím dávat pozor aby mě nikdo neviděl. Obyčejným lidem by se to nelíbilo.Oni vůbec nemají ponětí kolik nadpřirozených bytostí existuje a kolik jich žije právě v jejich těsné blízkosti.Tak jako otec Susie.Nechápu jak mohl své tajemství před matkou Susie uhlídat. "Melody,Susie je tu!"ozve se ze zdola. "Už jdu!"obuju si conversky,vezmu si své věci a jdu dolů. "Měj se pěkně!"Popřeje mi mamka. "Díky!"dám ji pusu a jdu ven za Susie.Společně pak čekáme na školní autobus.

Ewillan
Z okna školního autobusu sleduji ulice,kterými projíždíme.Nemám ráda město,miluji les! Autobus je narvaný puberťáky.Pokřikuji po sobě a vedou nesmyslné řeči.Když dva kluci za mnou začnou mít poznámky na mou osobu,vytáhnu MP3 a pustím si hudbu.Jejich pitomé řeči mě ale vůbec nezajímají. Nechápu,proč musím tohle podstoupit! Proč prostě jsem nemohla zůstat doma a učit se tam jako předtím.Proč musím mezi lidi?!Nepovyšuji se nad ně.Ale někteří jsou tak primitivní,povrchní a naivní až to bolí.Tak snadno se dají prokouknout. Nechápu jaký to má smysl?Opustit své rodné město a vydat se mezi smrtelníky.Můj bratr nic takového nemusel. "Prospěje ti to ….a navíc potřebují tě!" zněla otcova slova když jsem se ptala proč.A na otázku kdo mi odmítnul odpovědět.Takže tato odpověď mi mou otázku moc nevyjasnila.Já vím,že mé názory na tohle téma se liší od názorů mého lidu.Budu si za svými názory stát,ať to stojí cokoliv.A nebudu je měnit!My si přece nemůžeme být rovni s obyčejným člověkem.Vždycky tu bude něco čím se budeme lišit.Ať už to bude vzhled, inteligence nebo způsob myšlení.Vždy budeme jiní.Ale v jednom jim musím dát za pravdu.Možná si nemůžeme být rovni,ale v tomhle jsou přece jen napřed.Já si přece kvůli tradici nebudu brát někoho koho nemiluji! Někoho,koho mi určí!To je jak ve středověku.Jsem ráda,že máme tradice,které dodržujeme a neupadli v zapomnění jako u lidí.Ale tohle je fakt pitomé!Bratr říká že jsem revolucionář. Klidně jím budu,tohle prostě odmítám příjmout!Jak sňatek s určenou osobou,tak to,že jsme si rovni s obyčejným člověkem.A když je to všechno takhle tak už vůbec nechápu jak mi může tohle pomoct.
Autobus zastavil.Už jsme tady!Ach …..tak do toho.Vzhůru k novému životu.Jako poslední jsem vystoupila z autobusu.Stáli jsme před knihovnou.Místo určení dnešního výletu a mého prvního dne ve škole.Zraky všech mých ´vrstevníků´ se upřeli na mě a učitelku,které ke mně přistoupila. "Tak vážení.Prosím o klid!Poslouchejte mě.Takže jak všichni víte dnes se k nám připojí nová dívka.Její jméno je Ewillan.Přijela k nám z Brazílie.Doufám,že ji vezmete mezi sebe a bude k ni milý.Vítej mezi námi!......A teď zpět ……!"začala vysvětlovat něco co mě nedávalo smysl,asi něco co dělali ve škole.Začala jsem rozhlížet do lidech kolem sebe.Všimla jsem si,že dvě dívky po mě pokukují. Ten pohled byl zkoumavý.Rychle jsem s zkontrolovala vlasy jestli zakrývají uši. Zakrývají.Asi jsou jenom zvědavé.Usmála jsem se na ně.Pak se celá třída vydala dovnitř,šla jsem za nimi. Ve chvíli kdy jsem vstupovala dovnitř jsem zaslechla hlas.Zpíval.Volal mě k sobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama