Říjen 2009

Ewillan Gil´ Rainová

30. října 2009 v 11:43 | Amy Laurien |  Akadrie
Ewillan Gil´Rainová
Je původem elfka. Ovládá schopnost levitace,kterou teprve v průběhu příběhu objeví. Levitace znamená,že dokáže přenést sebe a ostatní bytosti z jednoho místa na druhé. Je ji pouze 55 let (v lidském počítání věku je to asi 17 let),takže je poměrně mladá,teenager.Její otec ji poslal do lidského světa , jednak proto,že má splnit poslaní pro které se narodila , je nutno jej splnit a jednak proto,aby pochopila smysl života a začala si vážit věcí které má Ewillan o prvním důvodu neví a tak ji náhlá povinnost velmi překvapí.
Je velmi nápaditá a chytrá dívka.Ve vážných situacích si dokáže zachovat chladnou hlavu a tudíž vždy přijde s chytrým nápadem,který pomůže z téhle situace dostat.Narozdíl od ostatních elfů je trochu stydlivá a občas uzavřená sama do sebe. Je "tvořitelkou vlastního života" (nemá ráda,když ji někdo kecá do života).Chce být sama sebou a žít jsi svůj život podle vlastních pravidel a vlastních rozhodnutí. Jemně se povyšuje nad rasu lidí,ale záhy zjistí a pochopí,že i lidé mají své klady a výhody.Je velkou milovnicí umění.Hlavně kresby a literárního umění.Ráda kreslí a postupem času se naučí hrát na flétny.Jejím pozdějším snem je stát se uznávanou malířkou.Jinak je milá,přívětivá a usměvavá.Na první pohled působí na své okolí trochu magicky,ale mile.Je pohodářská.
Má dlouhé blonďaté vlasy a krásné světle modré oči.Je štíhlejší postavy(viz obrázek)

Oblíbená hudba:Líbí se ji vše ,většinou pomalé melodické písně
Oblíbený žánr:vše
Oblíbené oblečení(z lidského světa):trička s výstřihem do V a širokými rukávy
Oblíbená barva:bílá,purpurová.modrá,šedá
Oblíbený skladatel:Hans Zimmer

New Des

30. října 2009 v 11:11 | Amy Laurien
Takže ......mám new des,za který vdečím své kamarádce Nienně!Proto ji patří mé velké poděkování!:-* (http://nienna.wp.cz/)

Photo of Akadrie Crest

30. října 2009 v 11:06 | Amy Laurien

Upozornění:Fire & Water

29. října 2009 v 15:15 | Amy Laurien
Rozhodla jsem se že celou povídku Fire & Water přepracuji!......a tak na pár dní stahuji tuto povídku a doufám,že se vám přepracovaná verze bude líbit!

Ach to počasí.....:((

24. října 2009 v 14:57 | Amy Laurien
Ahoj Všichni!
Taky vás tak jako mě štvě toto podzimní počasí?......Me teda jo ! U nás v jednu chvíli prší ,je zataženo nebo zima a v druhou svítí sluníčko a je krásně!Člověk pak neví jak se má vůbec oblect a jak vlastně bude!Já nemám ráda podzim!!!:((( A co vy?A jak je u vás??

3) Chodby

24. října 2009 v 14:54 | Amy Laurien
3)Kapitola - Chodby
Susie
V chodbě byla tma.Točité schody mě vedly kamsi do neznáma.Po chvíli nelehkého sestupu po kluzkých,kamenných schodech,jsem uslyšela kroky.Někdo přede mnou jde.
Jde pomalu a přidržuje se stěny,když trochu zrychlím možná,se mi ho podaří dohnat. A to jsem taky udělala! Jenže rychlejší chůze po těch schodech hrozila pádem.Musela jsem dávat velký pozor na to kam šlapu.Osoba přede mnou náhle zastavila.Teď se mi podaří ji dojít.Náhle jsem zahlédla světlo-chodba zde končí.Zbývalo mi už jen tak dvacet schodů,ale v tu chvíli se objevil schod větší než jsem přepokládala a já jsem skutálela ze schodů. Skončila jsem nosem na zemi.
Byla jsem v kruhové místnosti.Bylo to jakési rozcestí ,vedlo odtud deset chodeb. Otočila jsem se kolem dokola.Ten kdo šel přede mnou,už si vybral svou cestu.Pozorně jsem poslouchala, ale žádné kroky se už neozývaly.Začala jsem mít velmi nepříjemný pocit.Měla bych odtud odejít.Nemám tu co dělat a kdyby mě tu někdo nachytal…….určila bych to pěkně schytala. Otočila jsem se a chtěla jsem po schodišti odejít,ale schodiště před mým zrakem zmizelo.Co budu dělat?!Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Jen klid…..budu si muset vybrat jednu z chodeb a doufat,že je to ta správná.Budu se řídit podle svého instinktu,ten mě ještě nikdy nezklamal.Tak fajn na schodišti byl cítit jemný vánek,takže v chodbě,kterou si vyberu,musí být taky cítit vánek! Znovu jsem se soustředila .Chodba,kterou hledám je vpravo ode mě. Otevřela jsem oči.To se dělo kolem mě,mě zaskočilo.Když jsem opět otevřela oči ,místnost se divoce točila! Tam a zpátky.Šílenou rychlostí,až jsem viděla jen barevné skvrny.Byla jsem zmatená.Když se místnost zastavila,hlava se mi točila.A tohle celé se opakovalo pokaždé, když jsem to znovu zkusila.Bylo to,jako by se
mi někdo snažil zabránit najít správnou cestu. Budu na to muset jít jinak ,ale jak?Musí existovat nějaký způsob.Zkusím soustředit jen na tu jednu chodbu,jen na to,že ji chci najít.A vyšlo to!Když se místnost zastavila,zůstala přede mnou jen ta jedna. Super! V chodbě bylo víc světla než na schodišti a byla úzká.Stačilo mi roztáhnout ruce a dotýkala jsem se obou stěn.
Chodba nebrala konce.Pořád někam zahýbala,v jednu chvíli jsem stoupala do kopce a v druhé jsem se řítila do hlubin země.A pak jsem náhle uviděla konec chodby.V dálce se na mě smálo bíle světlo! Díkybohu! Z nenadání se chodby za mnou ozvalo zavrčení. Mohutné psí vrčení a dusot chlupatých tlap ztěžka dopadajících na kamennou zem.Otočila jsem se , ale nic jsem neviděla.A přitom vrčení a dusot byly byli čím dál tím blíž.Rozběhla jsem se chodbou, rozhodnutá tomu něčemu utéct. Ale bylo to čím dal tím blíž.Dohánělo mě to a chodba nebrela konce.Neustále jsem se otáčela,abych spatřila,to co mě dohání.Ale stále jsem nic neviděla,jen jsem to slyšela. Náhle jsem o něco zakopla a svalila jsem se k zemi.Prudce jsem se otočila a spatřila jsem huňatý obrys zvířete,které se ke mně hnalo.

Ewillan
V tom schodišti jsem měla pocit,že mi praskne hlava.Ten vítr a ty zvuky,které ke odkudsi doléhali. Měla jsem toho plnou hlavu.A tak jsem velice uvítala ticho a klid v následující místnosti. Trochu mě mrzí,že už neslyším hlas,který mě k sobě volal,protože nevím,kudy se mám dál dát.Chci znát majitele to hlasu nebo jej alespoň vidět.Jenže místnost ,kde jsem právě nacházela,mi to hodně ztížila. Bylo zde asi deset různých chodeb.Než trefím tu správnou může mi to trvat docela dost dlouho.Ale co!Několikrát jsem se otočila kolem dokola a pořádně jsem si ty chodby pohlédla.Všechny vypadají na chlup stejně,kterou se tedy vydám? Ze schodiště za mnou se ozvaly spěchající kroky.Budu muset se rozhodnout pro jednu z chodeb velmi rychle nebo to špatně dopadne!Musím se řídit svým srdcem,to mě ještě nezklamalo a vždy za mě dobře rozhodlo ……..vpravo, rozhodlo mé já!Ve chvíli kdy jsem se rozhodla,se místnost začala divoce točit.Nejdřív pomalu,ale pak začala zrychlovat.Točila se mi z toho hlava!Musela jsem zavřít oči,aby se mi nezamotala.Co se děje,proč se ta místnost točí?Někdo jsem jde,proč nemůžu vstoupit? A přitom bych chtěla vstoupit!Znovu se mi zatočila hlava a tentokrát se objevil i velmi nepříjemný pocit.V hlavě jsem viděla chodbu. Tmavou a temnou.Byla kamenitá a velmi úzká.Pak jsem začala mít pocit jakoby kolem mě byl vítr a nesl mě kamsi do neznáma.Náhle jsem ztratila rovnováhu a upadla jsem,naštěstí jsem nedopadla na zem .Mému pádu zabránila stěna ze mými zády.Zeď?Stala jsem přede uprostřed místnosti.Odskočila jsem od stěny a zděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe.Stála jsem uprostřed chodby,té samé,kterou jsem viděla ve své mysli.Vpravo jsem viděla do místnosti,ve které jsem před chvíli stála a na druhý konec nebylo vidět.Zavrtěla jsem nad tím hlavou.A rychlím krokem jsem se vydala hledat druhý konec této chodby. Po asi patnácti minutách jsem začínala mít takový nepříjemný pocit,že v chodbě nejsem sama. Že za mnou někdo jde.Očima jsem těkala sem a tam a v jednom kuse jsem se otáčela.Ale za mnou byla jen kamenná,temná chodba.......ale počkat! Co to ,proboha,je?Zdá se mi to nebo teď i slyším vzdálené kroky?Rychlé a rázné.Se strachem v srdci i v očích jsem se pomalu otočila hlavu.A v tom jsem zahledla jak ke mě z dálky přichází postava.V ruce nesla pochodeň a vypadala mohutně až nebezpečně ……řekla bych,že skoro až vražedně.Určitě je to ta sama osoba kterou jsem slyšela na schodech.Rozběhla jsem se chodbou vstříc východu.Každou chvíli jsem se otáčela a sledovala jsem tu osobu.Byla mi v patách,vypadalo to jako bych vůbec neběžela.Konečně se ale přede mnou objevil východ.Vběhla jsem do stroze osvětlené místnosti.Moc jsem si nevšímala,co je kolem mě.Otočila jsem se,sledovala jsem chodbu a přitom jsem couvala do středu místnosti. Pro mé štěstí už tam ta osoba nebyla.Zmizela.
A v tom se stalo něco,co mě vyděsilo ještě víc než cokoliv předtím.Zády jsem do někoho vrazila.

Melody
Vše uvnitř mě se svíralo.Bylo to asi strachem nebo tím úzkým prostorem…….netuším,co bylo na vinně.Nicméně ten jsem si cítila jako male dítě,které vlezlo někam kam nemá.Opatrně a pomalu jsem krok za krokem postupovala ku předu,do hlubin tmavé chodby.Má zvědavost mě táhla a nutila pokračovat v cestě,ale zdravý rozum mi radil,abych se vrátila. Bohužel v této chvíli jsem byla nerozumná a dál jsem pochodovala chodbou.Ten nepříjemný pocit ve mně s každým krokem narůstal.Ta tma,ten omezený úzký prostor,byl čím dál tím víc skličující. Šla jsem pomalu a přitom jsem si tolik přála,opustit tuto chodbu.Jenže mé nohy mi nedovolily rychlejší pohyb.Proč?Může za to strach nebo snad ten úzký prostor?Možná ten úzký prostor a možná i trochu strach,mohli za tento můj pocit.Konečně jsem viděla na konec chodby.Trochu jsem zrychlila,u konce chodby jsem se zastavila .Nedechla jsem se a až pak jsem stoupila do následující místnosti. Místnost byla stroze osvětlena.Byla obdélníkového tvaru a na druhem konci byl na zdi nakreslen ten samý ornament jako dveřích. Po stranách byla místnost lemovaná sloupy a v mezerách mezi nimi byly sochy žen a mužů.Všichni jako by hleděly jedním směrem a to do středu místnosti. Na každém sloupu byla zavěšena hořící pochodeň. Na stropě byly nakresleny hvězdy,souhvězdí,mlhoviny. Prostě hvězdná obloha.Se zakloněnou hlavou jsem postupovala místností a pozorovala tu krásu.V tom jsem do někoho vrazila. Vykřikla jsem a uskočila.Ewillam…?Chvíli jsme na sebe vyděšeně koukali. "Bože to jsem se lekla!"oddychla si po chvíli. "Jsem tak ráda,že jsi to ……a ne někdo jiný!"podívala se kamsi za sebe. "Je tu ještě někdo jiný?"podívala jsem se na ni vyděšeně.Hlas jsem měla vysoký "Já nevím……. někdo za mnou šel a …… pak asi zmizel!"vysvětlovala mi,ale stále hleděla za sebe. Taky jsem se podívala na to místo . "Nikdo tam není!" "Ale byl tam !" podívala se na mě stejně vystrašeně jako jsme se dívala já na ni. Pak se rozhlédla kolem sebe. "Kde to vůbec jsme?" "Netuším!"odpověděla jsem ji smutně. Náhle se odněkud ozvala zděšený výkřik.Nesl se místností .Běhal z toho mráz po zádech!

2.-Volání

11. října 2009 v 13:47 | Amy Laurien

2.kapitola - Volání

Ewillan
Hlas utichl ve chvíli,kdy jsem vstoupila dovnitř.Zdá se,že ho slyším jenom já. Naštěstí. První místnost byla kamenná.Zde nám řekli něco málo z historie.Pak jsme dostali prostor na prohledání knihovny.Jak se mi podařilo pochytit,žáci dostali nějakou školní práci a zde mají vypracovat protokl.A když ji mají hotovou,odevzdají ji učitelce a můžou si jít po svém.
Mě si učitelka odchytila a dala mi vybrat ze dvou možností.Mezi starým Egyptem nebo Sokratem,řeckým filozofem.Vybrala jsem si Starý Egypt,o tom můžu napsat něco málo z ruky a nemusím hledat knihy.Vymyšlení textu mi zabralo asi tak třicet minut.Je zvláštní,že jsem se na to vůbec naměřila.U nás se čas neměří …..není proč.Tam prostě děláte tak dlouho,dokud to není hotový.Ale lidé pořád někam spěchají,a proto je pro ně důležitý.Svou práci jsem odevzdala mezi prvníma. "Vynikající práce,Ewillan!"pochválila mě učitelka,jen jsem přikývla a šla jsem si projít knihovnu.Každá místnost byla skoro stejná.Kamenná místnost s dřevěnými vitrínkami a spoustou knih.Každá byla věnována jinému žánru.V oddělení sci-fi jsem našla jednu z těch dívek,co se na mě tak zvláštně dívali.V ruce držela knihu Ramses Prokletý
od Anne Riceové.Když mě spatřila,knihu odložila na své místo a usmála se na mě.Úsměv jsem jí oplatila. "Ahoj!" "Ahoj…." "Ehmm…..ty jsi opravdu z Brazílie?Jaký to tam je?"zajímala se ,dívala se na mě zvědavým pohledem a v očích ji jiskřilo. "Krásný.." lepší odpověď mě nenapadla.V životě jsem tam nebyla,a vzhledem k tomu jsem nehodlala svou odpověď nijak dál rozvádět,co kdybych zase přeřekla.Evidentně jí tato odpověď stačila.Ta dívka byla milá,přátelská.Docela se mi zamlouvá.I když se s tímto světem nechci nijak spojovat,možná by bylo fajn,udělat si zde nějakou kamarádku.Mohlo by mi to pobyt zde trochu zpříjemnit. "Promiň …zapomněla jsem se představit!Já jsem Melody." S milým úsměvem mi podala ruku. "Ewillan!"potřásly jsem si rukama.Nastalo ticho. "Pěkná knížka!"poukáži na knihu,kterou před chvíli držela v ruce. "Jo….má zajímavý děj!Přemýšlím, že si ji přečtu-" "Slečno Raisová!Na moment!" "Promiň!"omluvila se mi a spěchala za učitelkou.Hleděla jsem za ní.Pak jsem se otočila zpět ke knihám.Opravdu pěkný výběr. Větší něž v naší knihovně.V tu chvíli jsem uslyšela ten hlas,zdá se zase jako jediná.I když dalo by se říct,že i Melody něco zaslechla,ale vzhledem k tomu,že mluví s učitelkou,mohlo se mi to jen zdát.Hlas zpíval tu samou melodii,ale tentokrát mu bylo rozumět.Zpíval latinsky.Byl krásný, lehký,melodický.Připomínal mi zpěv mého lidu.Probudila se ve zvědavost. Strašně mě zajímalo,kdo to zpívá.Šla jsem za hlasem a ten mě vedl hlouběji do budovy.Čím hlouběji jsem šla tím byly místnosti tmavší a knihy starší.Až jsem došla do kruhové místnosti s asi nejstaršími spisy.Knihy byly uloženy ve vitrínách a na kryty sklem. Naproti mě byli dveře.Staré,dřevěné a nádherně zdobené.V prostřed těch dveří byl ornament trojúhelníkového tvaru a v něm jemným písmem jedno slovo. Akadrie. To slovo jsem už někde slyšela,ale nemohla jsem si vzpomenout kde a co znamená. Zpěv vycházel z nich. Pomalu jsem sáhla po klice.Dveře se otevřely,aniž bych se jich dotkla.Rozhlédla jsem se,nikde nikdo.Přede mnou se objevila tmavá chodba.Bylo vidět sotva na vlastní krok.Ve chvíli kdy se dveře otevřely, hlas utichl.Z chodby se ozval zvuk silného větru a vzápětí jsem ho i ucítila.Strhl mi gumičku a rozcuchal vlasy.Znovu jsem se ohlídla a pak jsem vstoupila do té chodby.

Melody
Mno,kdo to mohl tušit!Nicméně teď tu musím sedět a koukat do encyklopedie.Ale měla bych přestat hudrovat a vrhnout se na ten protokol.Jedno pitomý přehlédnutí.A kvůli němu ho musím dělat znovu!Dobrých patnáct minut hledím do té pitomé knihy a hledám správný článek.Naštěstí ho najdu brzy.Vypisovat poznámky z textu mi nikdy nedělalo potíže,takže to mám celkem rychle.Jak jsem přepokládala! Rychle jsem vyhledala učitelku a odevzdala ji svou práci.Chtěla jsem se vrátit k té knížce o Ramsesovi.Teď si připadám tak trochu jako knihomol,ale děj té knížky mě úplně pohltil.Tak jako skoro všechny knížky ,do kterých jsem začetla,a jejíž děj byl napínavý.Jenže ke knížce jsem se nevrátila.V půli cesty jsem zaslechla hlas.Zpíval nádhernou píseň.Lákavou.Zdálo se,že někoho volá.Začínala jsem mít takový pocit,že ten někdo jsem já.Ta píseň jako by mě pohltila. Obklopila mě a táhla za zdrojem hlasu. Jako v tranzu jsem procházela knihovnou,nevnímala jsem kudy procházím,jen jsem následovala prosebný hlas.Hlas utichl ve chvíli,kdy jsem vstoupila do kruhové místnosti,zjevné nejstarší části knihovny.Na proti mně byly dveře.Dřevěné a pootevřené. Uprostřed nich byl jakýsi ornament.Šla jsem blíž,abych si jej mohla pozorněji prohlédnout. Ornament byl trojúhelníkového tvaru a byl poskládán z kratších čárek na konci zakroucených.Připomínal elfský šperk. Uvnitř byl nápis. Slovo jenž nedávalo smysl.Akadrie. Co je?Co znamená to slovo a co se skrývá za těmito dveřmi?Náhle kolem mě prošla knihovnice. "Promiňte !" zavolala jsem na ni. "Ano!" "Můžu se zeptat,co znamená ten nápis na těch dveřích?" pozorně si prohlídla dveře. "To nikdo neví. Několik historiků to zkoumalo,ale nikdo nepřišel na pravý význam toho slova. V jedné z knih o egyptských obyvatelích se píše,že na zemi tehdy žil jen jeden národ.Žili v harmonii a v míru,ale pak se objevili,takový co chtěli vládnout a vlastnit. A proto,ti kteří chtěli dál žít v harmonii, se odstěhovali do Akadrie. Paralerního světa.Kde pokračovali v takovém životě jaký vedli.My jsme prý potomky právě těhle rebelů.Ale je to jen velmi starý příběh.!" "Aha……!" "Někomu ze stavitelů se nejspíš tento příběh zalíbil a tak vytesal ten nápis do dveří." "A co je za těmi dveřmi!" "Jen sklad knih!" "Děkuji!". Potom knihovnice odešla.Jen skald knih…..tak jak to,že je od tamtuď slyšel hudba.Podívala jsem se jestli opravdu odešla.Je pryč,jsem tu sama. Výborně!Jen se podívám.Otevřela jsem dveře.Nakoukla jsem dovnitř. Přede mnou se nacházelo mohutné schodiště.Na konec schodů nebylo vidět. V chodbě byla děsivá tma.Tsss….jen skladiště.Ze zdola se ozývala meluzína.Dlouho jsem se odhodlávala, nakonec jsem přece jen vstoupila dovnitř.Dveře se za mnou zabouchly.Vystrašilo mě to.

Susie
"………slunce zapadalo za hory.Brzy to příjde!"četka jsem napínavý příběh odehrávající patnáctého století.V dobách králů,královen,rytířů a hrdinských činů.Hlavní hrdina jménem Thomas,se chytal zachránit svou čest,kdysi dávno pošpiněnou pozemskými piráty.Byl to napínavý příběh.Každou chvíli se tam dělo něco nečekaného.Úplně mě pohltil do děje.Mohli by na mě křičet a mě by to nevyrušilo.
Z jeho četní mě však vytrhl ten nejméně pravděpodobný zvuk.Ten který by jste v knihovně za normálních okolností asi těžko slyšeli.Zpěv.Kde se tu bere?Rozhlédla jsem se.Copak to nikdo neslyší?Jenom já.Možná se mi to zdá a nebo to jde z venku.Snažila jsem se vrátit ke čtení,ale už jsem se nedokázala začíst.Odolávala jsem nutkání,zvednout se a následovat ten hlas.Nakonec ve přece jen zvítězila zvědavost.Odložila jsem knihu na stolek a po sluchu jsem šla za hlasem.Dovedl mě až do středu knihovny.Do kruhové místnosti s dveřmi.Hlas zněl hlasitěji.Žádal mě,abych pokračovala dál a prošla dveřmi. Zajímalo mě,kdo to zpívá.Někdo,ten komu patřil ten hlas,mě žádal o pomoct.Ale kdo a co potřebuje? Co za těmi dveřmi najdu,co se tam skrývá?Co když je to nějaká hnusná potvora.Ne,potvora to nebude …má tak pěkný hlas.Ale ze svých zkušeností,už vím,že ne vždy se za pěkným hlasem skrývá i pěkná bytost.A co když je to léčka?.....nakonec přece jen zvítězila zvědavost!

1-Jiná a Nová

11. října 2009 v 13:45 | Amy Laurien

1.kapitola - Jiná a nová
Susie
A-jak já nenávidím zvuk budíku.Nenávidím rána,obzvlášť když musím vstávat do školy.Dnes se mi sic vstávat nechce,ale do školy se těším.Jedeme na školní výlet do národní knihovny.Je to děsně staré místo.Myslím,že z 12.století a obsahuje přes sto tisíc spisů.Bude to zábava.
Nakonec se z postele vyhrabu po deseti minutách,což je pro mne úspěch. Nemotorně se dobelhám do koupelny.Opláchnu si obličej a podívám se na sebe do zrcadla.Černé vlasy rozcuchané a panenky zelených očí stáhnuté do tenkých štěrbinek. Zavřela jsem oči a když jsem se na sebe znovu podívala,oči už byli normální.Kdyby mě máma viděla asi by ji trefil šlak.Když mě takhle viděla naposledy,udělala děsnou scénu. Tenkrát ji stačilo vysvětlení,že ty byly jen čočky.Dnes ale nevím co bych jí řekla.Má matka o mém tajemství neví.O d té doby co rozvedla a já zůstala s ní,si musím dávat velký pozor na to co dělám (žádné noční vycházky v podobě kočky a už vůbec ne kočičí zrak).Když u nás ještě bydlel otec,bylo to pro mě jednodušší.Tuto schopnost jsem zdědila po něm.I když ne v tak velké míře.On je vlkodlak. To kdy se promění nemůže ovládat.Jakmile je úplněk nic s tím nenaděla.Jak on sám říká je zajatcem úplňku.Dítě noci.Já na rozdíl od něj tohle ovládnout dokážu.Dokáží se proměnit, kdykoliv se mi zachce,ale neproměním se ve vlka.Což se mi zamlouvá.Ale v krásnou černou pumu.
Když se konečně vyhrabu z koupelny vypadám aspoň trochu k světu.Učesané vlasy a oči namalované.Vzhledově vypadám jako moje matka.Vypadáme jako sestry.Vezmu si tašku a zamknu za sebou dům.Cítím,že dnešek bude začátek něčeho nového.

Melody
Pááni jsem natěšená jak malé dítě.Jak na školní výlet,tak na tu novou holku.Nedávno se přistěhovala z Brazílie.Páni ta se tam musela mít úžasně!Sluníčko,pláže,voda,lesy.Ne,že my to tady nemáme také,ale Brazílie.Amazonka!Hned bych se tam přestěhovala.Ale dost těhle úvah nebo přijdu pozdě.Nastavila jsem ruku a jen jsem si pomyslela……A už mi přistál v ruce hřeben.Telekineze je úžasná věc.Tolik to usnadní život.Stačí mi pomyslet si a věci kolem mě se začnou hýbat. Na veřejnosti si,ale musím dávat pozor aby mě nikdo neviděl. Obyčejným lidem by se to nelíbilo.Oni vůbec nemají ponětí kolik nadpřirozených bytostí existuje a kolik jich žije právě v jejich těsné blízkosti.Tak jako otec Susie.Nechápu jak mohl své tajemství před matkou Susie uhlídat. "Melody,Susie je tu!"ozve se ze zdola. "Už jdu!"obuju si conversky,vezmu si své věci a jdu dolů. "Měj se pěkně!"Popřeje mi mamka. "Díky!"dám ji pusu a jdu ven za Susie.Společně pak čekáme na školní autobus.

Ewillan
Z okna školního autobusu sleduji ulice,kterými projíždíme.Nemám ráda město,miluji les! Autobus je narvaný puberťáky.Pokřikuji po sobě a vedou nesmyslné řeči.Když dva kluci za mnou začnou mít poznámky na mou osobu,vytáhnu MP3 a pustím si hudbu.Jejich pitomé řeči mě ale vůbec nezajímají. Nechápu,proč musím tohle podstoupit! Proč prostě jsem nemohla zůstat doma a učit se tam jako předtím.Proč musím mezi lidi?!Nepovyšuji se nad ně.Ale někteří jsou tak primitivní,povrchní a naivní až to bolí.Tak snadno se dají prokouknout. Nechápu jaký to má smysl?Opustit své rodné město a vydat se mezi smrtelníky.Můj bratr nic takového nemusel. "Prospěje ti to ….a navíc potřebují tě!" zněla otcova slova když jsem se ptala proč.A na otázku kdo mi odmítnul odpovědět.Takže tato odpověď mi mou otázku moc nevyjasnila.Já vím,že mé názory na tohle téma se liší od názorů mého lidu.Budu si za svými názory stát,ať to stojí cokoliv.A nebudu je měnit!My si přece nemůžeme být rovni s obyčejným člověkem.Vždycky tu bude něco čím se budeme lišit.Ať už to bude vzhled, inteligence nebo způsob myšlení.Vždy budeme jiní.Ale v jednom jim musím dát za pravdu.Možná si nemůžeme být rovni,ale v tomhle jsou přece jen napřed.Já si přece kvůli tradici nebudu brát někoho koho nemiluji! Někoho,koho mi určí!To je jak ve středověku.Jsem ráda,že máme tradice,které dodržujeme a neupadli v zapomnění jako u lidí.Ale tohle je fakt pitomé!Bratr říká že jsem revolucionář. Klidně jím budu,tohle prostě odmítám příjmout!Jak sňatek s určenou osobou,tak to,že jsme si rovni s obyčejným člověkem.A když je to všechno takhle tak už vůbec nechápu jak mi může tohle pomoct.
Autobus zastavil.Už jsme tady!Ach …..tak do toho.Vzhůru k novému životu.Jako poslední jsem vystoupila z autobusu.Stáli jsme před knihovnou.Místo určení dnešního výletu a mého prvního dne ve škole.Zraky všech mých ´vrstevníků´ se upřeli na mě a učitelku,které ke mně přistoupila. "Tak vážení.Prosím o klid!Poslouchejte mě.Takže jak všichni víte dnes se k nám připojí nová dívka.Její jméno je Ewillan.Přijela k nám z Brazílie.Doufám,že ji vezmete mezi sebe a bude k ni milý.Vítej mezi námi!......A teď zpět ……!"začala vysvětlovat něco co mě nedávalo smysl,asi něco co dělali ve škole.Začala jsem rozhlížet do lidech kolem sebe.Všimla jsem si,že dvě dívky po mě pokukují. Ten pohled byl zkoumavý.Rychle jsem s zkontrolovala vlasy jestli zakrývají uši. Zakrývají.Asi jsou jenom zvědavé.Usmála jsem se na ně.Pak se celá třída vydala dovnitř,šla jsem za nimi. Ve chvíli kdy jsem vstupovala dovnitř jsem zaslechla hlas.Zpíval.Volal mě k sobě.

Picture of Fire & Water

11. října 2009 v 13:44 | Amy Laurien |  Fire & Water

Paramore 4EVER

11. října 2009 v 13:00 | Amy Laurien
Dneska jsem konečně našla videoklip k písničce od skupiny Paramore a prostě mi to nedalo a musím ho sem dát!Ta piseň je prostě úžasná !! Co říkáte?!

Poděkování k povídce - " V zajetí lásky!"

6. října 2009 v 17:25 | Amy Laurien
Takže vzhledem k tomu,že má povídka "V zajetí lásky!" měla velký úspěch u čtenářů.Navíc se prý líbila.Rozhodla jsem se sepsat malé poděkovaní.

Chtěla bych vyjádřit velký dík všem,kteří mě v psaní této povídky podporovali.Velký dík patří rodině,přátelům (oblášt Betty,Nienna,Veverka,Ter!nka a Magi) a taky spisovatelce Stephanii Meyerové bez které by tato povídka vůbec nemohal vzniknout a která mi dala inspiraci!Poděkovaní patří taky Rosalii,která mou povídku zveřejnila na svých stránkách!!Vám všem moc děkuji!

Dále bych chtěla poděkovat skupině Within Temptation,kterou jsem při psaní poslouchala a která mi při psaní velmi pomohla!Myslím,že by bylo fajn jmenovat konkrétní písničky,které si zasouží velký dík!Takže jsou to tyto:

Frozen

Memories
Další písně od skupiny Within Temptation:It´s a Fear,Towards the End ,Somewhere a Stand My Ground

Další dík patří zpěvačce Beyonce a to hlavně za píseň BHG

Obrázek k povídce "Navěky"

6. října 2009 v 17:20 | Amy Laurien

No Coment

Navěky - pokračování povídky "V zajetí lásky!"

6. října 2009 v 17:19 | Amy Laurien

NAVĚKY

Bylo mi líto že jsem v povídce "V zajetí lásky" zabila Bellu a Edwarda nechala samotného se trápit a tak jsem nepsala druhou povídku z Edwardova pohledu jako malé pokračování víše zmíněné povidky!Doufám,že bude líbit!

Stojím na kraji skály.Přede mnou se rozlévá moře a zapadá slunce.Kdybych dokázal normálně vnímat,myslel bych si že je to krása a přál bych si,aby tu se mnou mohla být Bella.Ale výhled na obzor mi zastírá právě myšlenka na moji Bellu.Jak mi to mohla udělat?!Slíbila mi,že se bude chovat zodpovědně-žádné hlouposti! Forks pro ni bylo to nejbezpečnější místo na zemi.Tak jak se to mohlo ,sakra, stát? Něco jsem musel přehlednout! A teď jsem za to zaplatil!Za svou

Obrázek k povídce: "V zajetí lásky!"

6. října 2009 v 17:16 | Amy Laurien

Myslím že tenhle obrázek plně vystihuje povídku v "V zajetí lásky!"

V zajetí lásky!

6. října 2009 v 17:13 | Amy Laurien

V zajetí lásky!


"Bello!Vypadáš jako chodící mumie.Zkus se trochu usmát!"těmito slovy mě Jakob vytrhl z nesmyslných úvah. "Promiň Jaku!"prohodím znuděně a hodím po něm provinilí výraz ale vypadá spíš jako škleb. On se tolik snaží,abych konečně byla šťastná a zapomněla na NĚJ.Ale to nejde.Pořad na něj musím myslet a doufat!!Od té doby co odešel jsem jako v tranzu …..…naprosto nevnímám okolní svět.Žiju jako ve snu .Jsem úplně mimo realitu.Pořád doufám ,že jednoho dne se vrátí a budeme zase spolu ……tentokrát navždy.Doufám,že to všechno byla jen přetvářka a že jeho slova byly jen lži.Že jen zkouška mé lásky k němu!

Ahojik....!XD)

6. října 2009 v 17:03 | Amy Laurien
Ahoj!Tak přemýšlela jsem,co napsat na začátek a nenapadlo mě nic lepšího než se jako první představit.......XD)

Tak jmenuji se Amy Laurien (Laurien v elfštině znamená Charlotta)-není to mé pravé jméno!Jsem z Ostravy.......!Mám ráda hudbu,fantasy,psaní povídek a své přátele (na které nedám dopustit).Mým oblíbeným ročním obdobím je léto.Miluji slunce,moře,dovolenou a zábavu(ale zábava může být za jakéhokoliv ročního období,jen musíte mít kolem sebe lidi,co si rádi užívaj). Když jsem u toho,já jsem sprašný "pařmen"!Velmi ráda se bavím,jsem hodně společenský člověk. Hodně mě fascinuje strarověká kultura jako je Starý Egypt,Staré Řecko a Řím.......protě antika!Co se hudby tíče poslouchám úplně všechno ......vše co se mi líbí! Ehmm......nenapadá mě,co víc o sobě říct.......kdyby jste chtěli něco o mě vědet tak pište.......odpovědi ráda odpovím!:)